Milý pane profesore,
hlásíme se z Vysokého Mýta, moc zdravíme a já se za nás všechny pokusím napsat, jak jsme naskočili zpět do prezenční výuky…
Jak, no určitě s obrovskou radostí, protože se s dětmi máme strašně moc rádi a těšíme se na sebe. V distanční výuce jsme neztratili ani hodinu a jeli jsme přes obrazovku mobilu, sluchátka na uších a lehčí či těžší bolest hlavy a očí z toho koukání na sebe a občas snahy aspoň něco přes horší spojení slyšet. Přesto se mí žáci připojovali všichni, včetně prvňáčka Maxe, druhačky Aničky…Snažili jsme se zachovat co nejvíc z úrovně našich hodin normálních.
Konečně přišel čas a malí flétnisté mohli do třídy. Museli mi spoustu věcí povědět osobně, takže většina z nich přišla na hodinu dřív a odcházela dlouho po své hodině, mé přestávky zmizely, ale vůbec nevadí-musíme si vše vynahradit. Úroveň hraní a vývoje jsme s překvapením docela udrželi, nikdo nepřišel s tím, že nic neumí, naopak, všichni ten první týden hráli moc krásně. A ten týden další jsme začali pořádně makat, protože nás to těší a baví, vybrali jsme nové skladby, cvičení, objevili znovu stupnice.
Také se nám blíží přijímací zkoušky, postupové zkoušky a hlavně absolventské koncerty, které musíme připravit tak, aby byly skvěle natočeny ke spokojenosti všech.
Velikou práci docela pod tlakem nám minulý týden připravilo natáčení audio nahrávek, protože po letošní výborné zkušenosti mé a Adélky Vrátilové se stipendijním programem MENART se další mé žákyně rozhodly zkusit podat přihlášku. No, a přeci jen, tam je úroveň hráčů obrovská a on-line výuka není úplně ono. V bleskovém čase jsme musely vše dopilovat a natočit, co nám síly stačily. Zkusily si to čtyři mé žákyně ve věku 9, 13, 14, 14 let, kterým za tento zájem a usilovnou práci moc děkuju. Po pobytu doma bylo pro ně nahrávání co nejlepší úrovně hry hodně stresující, snažily se moc a uvidíme, jak vše dopadne.
Náročnou součástí mé distanční výuky pro mě bylo i to, že můj nejmladší syn je zrovna v 1. ročníku konzervatoře, tak jsem trénovala hodně i s ním a snažila se ho podpořit jak v hraní na trubku, tak i v teoretických předmětech. No, přežila jsem to zdárně.
Jsem opravdu moc ráda, že i přes tuto dobu mají děti velikou chuť hrát na flétnu, udělat i něco navíc, radovat se z toho, že můžeme být spolu v naší třídě. A to se počítá!!!!!!!

Z Mýta všechny zdraví malí flétnisté a jejich Lada Štěpánková Polcarová