Naše paní Lada

A nikdo jí neřekl jinak, než paní Lado. I touto parafrází z Vančurova Rozmarného léta bychom mohli charakterizovat paní Ladu Štěpánkovou Polcarovou. Příčná flétna se jí stala „osudnou“, jak sama v rozhovoru říká. A tak si počtěte vyznání jedné mimořádné ženy, která svůj život prožívá plnými doušky právě proto, že se chce o všechno, co během svého bohatého profesního života načerpala, s druhými podělit. I tak může vypadat recept na šťastný život!

V nejbližší době ji můžete potkat na Konzervatoři v Teplicích v sobotu 6. dubna 2024 od 09:00 hodin, kde se koná její seminář Metodika výuky příčné flétny v ZUŠ – Specifika práce s žáky různého věku.

ML: Jak jste se dostala, paní Lado, k hudbě a příčné flétně?

PL: Flétnu jsem asi měla prostě v osudu. Moje maminka učila matiku – fyziku, což mi bylo úplně cizí, no můj tatínek byl nadšený muzikant-amatér, hudbu miloval, hrál na příčnou flétnu, klarinet i saxofon v mnoha orchestrech, seskupeních. Já jsem začala hrát na zobcovou a pak na příčnou flétnu s velkou láskou a nadšením, a ač jsem neměla štěstí na aprobované pedagogy, bylo mi odmala jasné, co budu dělat, až budu velká.

Přes gymnaziální okliku jsem se dostala na brněnskou konzervatoř a od svých 18 -ti let učím v ZUŠ Vysoké Mýto a pořád mě to strašně moc baví a naplňuje, jsem takový flétnový šílenec… Jak mi řekla jedna kolegyně v Ostravě – „Já Vás znám, vy jste všude!“

ML: Pracujete hodně a ráda s malými dětmi. Kdo (co) Vás k tomu přivedlo?

PL: Ano, to je pravda, už jako jedenáctiletá jsem hlídala ročního chlapečka a trávila s ním celé dny několik let. Úsměvnou shodou okolností je to nyní můj kolega a výborný skladatel a dirigent David Lukáš. Tak asi jsem hlídala dobře. No opravdu mám svět nejmenších dětí moc ráda, už 15 let vedu kurzy Malí hudebníci, kde pracuji s dětmi od 1 roku do 6 let.

Jsem velkým příznivcem hraní malých dětí, vztah k nástroji, hudbě a učiteli je opravdu myslím poté jiný než u starších dětí. A kdo je šikovný a pilný, může hrát už v 1. třídě skvěle!!! Jsem moc ráda, že mou práci velmi podporuje vedení naší ZUŠ.

ML: Máte stále dost a dost zájemců o hru na příčnou flétnu, jak to děláte?

PL: V naší ZUŠ je příčná flétna opravdu velmi populární, vloni se nám např. přihlásilo na tento nástroj 7 nových žáků. Já mám plný úvazek příčných fléten, kolega 3 dny a mladá kolegyně studentka den jeden, tzn. téměř 50 flétnistů v našem malém městě, což je krásné.

Já sama mám zájemců spoustu, všichni totiž chtějí k Ladě… Většinou si na Hravém zpívání vybere někdo mě a já jeho, takže můžu s vybraným žákem pracovat už před školou, samozřejmě velmi veselou a hravou formou.

Nedávno se mnou šla ze zpívání za ruku tříletá Majdalenka a já se jí ptala, na co bude hrát, až bude velká. Odpověděla mi: „No přece na flétnu“! Bezprostřednost a uvolněnost malých dětí nám pak dovolí mít spolu krásný vztah. Většinou mi děti tykají a jsou spontánní a veselé, což je pro výuku výborné… V naší třídě je vše dovoleno. Vlastně jsem za všechna ta léta výuky opravdu nikdy nekritizovala, vždy jen podporuju a chválím, děti se do naší třídy moc těší.

ML: Spolupracovala jste (a spolupracujete) s mnoha flétnisty. Jak to ovlivnilo Váš profesní život?

PL: Díky flétně jsem poznala spoustu báječných lidí a jsem vděčná za spolupráci a také za přátelství s nimi!! Před deseti lety jsem poznala p. prof. Zdenku Rotreklovou, která je pro mě mentorkou a mou učitelkou, předala mi spoustu svých znalostí a moc mi v metodice výuky pomohla. Dodnes jsme v kontaktu a ona se o mou práci moc zajímá.

Nemohu nevzpomenout (mohu- li dále konkrétně jmenovat) našeho milého p. prof. Jiřího Bystroně a úžasnou flétnistku Ivicu Gabrišovou, která je lidsky i profesně mým velikým vzorem a mám ji moc ráda! Díky Jiřímu a Ivici už spoustu let prožíváme
parádní týden na Bystřické letní flétně. Samozřejmě díky tamní paní ředitelce P. Caletkové a její zástupkyni A. Bártové, protože Bystřice nejsou jen kurzy, ale hlavně přátelé, opravdová flétnová rodina…

Velmi si také cením spolupráce s p. prof. Janem Ostrým, který mně a mým žákyním díky stipendijní akademii MENART předal spoustu svých zkušeností společně s výbornou klavíristkou Silvií Ježkovou.

Krásná je i spolupráce s vynikající flétnistkou Janou Jarkovskou, díky níž jsem mohla na teplické konzervatoři vést metodické semináře a která několikrát byla i u nás ve Vysokém Mýtě.

Také nemohu nevzpomenout Letní flétny v Českých Budějovicích, kde učí skvěle se svým otcem Jakub Ries, jehož si cením nejen profesně, ale také tím, jak se svým žákům věnuje a vidí v nich nejen muzikanty, což je myslím moc důležité.

A nemohu nevzpomenout silné přátelství s p. prof. Evičkou Dostálovou, to se nedá ani popsat. My jsme se našly!
Známe se také s vynikající a vždy starostlivou p. prof. Boženkou Růžičkovou. Ani nevím, zda jsem jmenovala všechny osobnosti flétnového života, snad jsem někoho nezapomněla.

A samozřejmě p. prof. M. Lopuchovský, který kdysi velmi ochotně sedl na vlak a přijel nám udělat do Mýta seminář a já ho hledala v Chocni v parku…

ML: Jste členkou Představenstva ČFA a vzorně se staráte o naše facebookové stránky. Co Vás k tomu vede?

PL: Léta jsem v kontaktu se spoustou učitelů – flétnistů ze ZUŠek, se kterými se znám ze soutěží a různých akcí, kteří mě třeba žádají o konzultace, chtějí informace… A také jsou mými přáteli. Proto je skvělé, že ČFA vznikla a v současnosti se díky Vám a práci nás všech, pane profesore, dostává do povědomí flétnistů více a více. Je skvělé, že na jednom místě soustřeďujeme informace o koncertech, seminářích, o všem možném pro flétnisty. Tak chci prostě pomoct.

Za sebe mám radost z každého byť malého koncertu, besídky, kde flétny účinkují. Jsem proto ráda, že mohu hledat a zveřejňovat tolik informací na FB asociace. A moc mě těší, že asociace pořádá akce, které mají milou atmosféru, a doufám, že jich bude víc a víc!

ML: Opakovaně jste byla pozvána na Konzervatoř v Teplicích, kde vedete semináře pro učitele ze ZUŠek. Co to pro Vás znamená?

PL: Seminář v Teplicích pro mě je vždy setkáním s flétnistkou p. prof. Janou Jarkovskou, osobností, která se snaží zprostředkovat učitelům ZUŠ informace a na semináři vždy přispěje svými poznatky, vyvolá diskusi, zahraje s mými žačkami,
prostě báječná spolupráce.

Snažím se, aby mé semináře byly veselé, z praxe, plné konkrétních rad a poznatků, s kolegy probereme to, co je zajímá, a doufám, že atmosféra bude jako vždy přátelská a radostná.

ML: Máte nějaké nesplněné hudební (profesní) přání?

PL: Děkuji za takovou otázku. Když o tom tak přemýšlím, tak jsem se vlastně nikdy nad tím takto nezamyslela. Vždy jsem učila strašně ráda, s láskou k flétně a hlavně k dětem. Nejvíc mě baví ta tvorba, to zaujetí a nadšení v hodinách, na komořinách, ta
legrace, kterou si užijeme nejen ve třídě, ale i na cestách a na kurzech, vánočních mejdanech… To se prostě musí zažít a já jsem ráda, že to takto funguje, nic víc vlastně nepotřebuju…

A že znám tolik báječných lidí z branže, že můžu přednášet, lektorovat, pomáhat, vést facebookové stránky a být činná v asociaci, to už je krásný bonus! Tak jsem se díky Vám, pane profesore, vlastně trochu zamyslela nad 35 lety své
práce. A jedeme dál!!!

A díky i Vám za vaši obětavou práci pro nás flétnisty.

ML: I já Vám, paní Lado, děkuji nejen za přínosný rozhovor, ale i za to nadšení a zápal pro Českou flétnovou asociaci!