Základní umělecké školy opět ožily. Jaro sem přišlo sice trochu později, ale s velkou vervou. Těšili se snad všichni. Požádal jsem naše korespondenty o jejich dojmy, postřehy a názory. Zatím jsem dostal dvě odpovědi, které zde předkládám našim čtenářům. Jistě ale přijdou i další a my je budeme postupně přidávat. Možná se najdou i pisatelé z řad našich členů, kteří se připojí svým komentářem. Děkuji všem, kteří se do této debaty zapojí.

ML

Tak zase (konečně) naživo

Ach jo, pomyslel si malý flétnista – tak už to krásné období skončilo. Krásné období nevstávání, plnění školní docházky v pyžamku u vypnuté kamery, odpolední flétna pak taky pěkně v teple v obýváku. Ano, na flétnu jsem si bral alespoň mikinu přes to pyžamo (paní učitelka má pokaždé pěknou blůzku), ovšem jinak to nemělo chybu: při stupnicích vždycky „vypadával“ internet, až to paní učitelka vzdala a šlo se na přednesy (tónová cvičení se nekonala vůbec – hurá – prý to znělo jak parník Dittrich a paní učitelce z toho praskalo ve sluchátkách). Těch pár nových písniček jsem se naučil za odpoledne, a když náhodou poslala paní učitelka k vytištění něco těžšího, jako z udělání nám „netiskla“ tiskárna! A teď – vylézt z pyžama, obout boty a vzhůru na stupnice a tónová cvičení (škoda, že nám ten domácí režim nenechali až do prázdnin)!

Tak tolik pohled žáka lajdáka na uplynulé týdny. Ráda přiznávám, že ve své třídě nikoho takového nemám a všechny děti se na osobní výuku hodně těšily a dávají to najevo. Skype výuka nám sice fungovala dobře, ale živý kontakt se nahradit nedá! Spousta věcí online řešit nelze, tak si to teď vynahrazujeme. Především spolu hrajeme – muzicírujeme. To jim všem asi chybělo nejvíc. Na úplně první hodině dostaly „prázdniny“ stupnice a technická cvičení, naopak tónová cvičení, dueta a přednesy měly „zelenou“. Děti si mohly vybrat, co chtějí hrát, na co mají největší chuť. Všichni jsme si to hodně užívali a společně jsme konstatovali, že to vyučování bohužel hrozně rychle uteklo (na rozdíl od online hodin).

Při dálkové Skype-výuce bylo možné zachovat (alespoň dle mého pohledu) většinu koncepce výuky a plnění osnov (technicky vzato). Chybělo ale to nejdůležitější: hudební prožitek, radost z tvoření, z muzicírování, ze společných emocí, které výuka hry na nástroj přináší. A to žádný internetový přenos nikdy nenahradí!

Nezbývá než doufat, že se k online výuce hudby nebudeme muset už nikdy vracet!

Kamila Cretan

 

Milý pane Lopuchovský,

myslím, že otevření ZUŠ jsme přivítali všichni s úlevou. Jak žáci, tak my pedagogové. Já to vnímám tak, že i rodiče našich dětí se přes organizační komplikace opravdu těšili na obnovení prezenční výuky v ZUŠ. Užíváme si, že spolu můžeme hrát, poslouchat se bez zpoždění a že už mezi námi není bariéra kolísavého wi-fi připojení. Zároveň mám pocit, že ta velká radost z toho, že se opět vidíme a slyšíme naživo, je založená na tom, co jsme spolu během distanční výuky prožili. Pokud bych mluvila za sebe, tak jsem byla i překvapená, že se všichni do distanční výuky zapojili a byli rádi, že se jim někdo věnuje a mají nějaké zpestření.

Zatím se žádná rizika spojená s prezenční výukou jeden na jednoho neprojevila, u nás je většina pedagogů naočkovaných, probíhá testování zaměstnanců, dodržujeme všechna opatření, ale bereme to s humorem. Tento týden budou na naší ZUŠ Alfréda Radoka Valašské Meziříčí probíhat talentové zkoušky, plánujeme absolventské koncerty a doufáme, že se situace bude postupně zlepšovat. Zdá se, že se ani nepotvrzují obavy z odhlašování žáků v hudebních oborech Snad se projeví podobný trend jako v Německu, kde násobně stoupl prodej hudebních nástrojů.

Snad nám optimismus vydrží i nadále. Přeji Vám krásné jaro a ať se Vám daří!

S pozdravem Markéta Pivovarčíková