František Malotín (15. 11. 1929 – 16. 11. 2021)
Devadesát dva let a jeden den – tak dlouhý život byl dopřán flétnistovi, pedagogovi, fotografovi a citlivému pozorovateli života. Kdo se s ním setkal, nemůže zapomenout na jeho zaujetí nejprve pro flétnu, později pro fotografii. „Kapka vody vyhloubí kámen ne silou, ale vytrvalostí,“ to bylo jeho životní heslo. Ani on nebyl „silák,“ který svou přítomností drtil ostatní. Byl nápadný svou nenápadností, nikomu nic nevnucoval, ale dokázal si také stát „za svým“. Když byl přesvědčen o správnosti svých názorů, neustoupil ani o krůček.
O jeho flétnových aktivitách jsme toho na našem webu publikovali hodně. Takže jen krátké shrnutí: flétnista, pedagog, zakladatel letních flétnových kurzů, výrobce nejprve flétnových hlavic později celých fléten, autor flétnové Školy a dalších flétnových příruček (Praktická metodika).
O jeho fotografických aktivitách svědčí množství výstav po celé ČR, ale i v cizině. V době, kdy si většina lidí chce užívat klidný závěr života, on jezdil od města k městu a vystavoval citlivě zachycené momentky krajiny a nenápadných živočichů, kteří zde měli svůj domov.
Životní dvojrole Františka Malotína se uzavřela před dvěma roky. Jeho odkaz ale můžeme (a měli bychom) naplňovat a rozvíjet dál. Nejen my, flétnisté, ale všichni, kteří se s ním setkali. Protože setkání s takovým člověkem, ale i jeho odkazem, je vždycky inspirativní.
ML
P. S. Kdo jste Františka znali, můžete se k této vzpomínce přidat svým komentářem. Za každý příspěvek předem děkujeme.
Děkuji moc za milou připomínku,
pan profesor Malotín pro mne na vždy zůstane velkým vzorem a inspirací. Jako flétnista, jako pedagog a zejména jako člověk.
Krásně napsaná vzpomínka – děkuji!
Pan profesor byl nezapomenutelnou osobností s velkým přesahem. Byl (alespoň jak jsem jej vnímala já během let studia v jeho třídě) citlivý a vnímavý, zároveň však pevný a rozhodný. Nikdy nemluvil zbytečně a každé jeho slovo, gesto i mlčení mělo své opodstatnění. I díky jeho působení si uvědomuji, že mnoho věcí člověk vidí až když je nemá před očima.
Děkuji!
Jaroslava Šlechtová