Jan Riedlbauch, flétnista a básník. Narozen 29. listopadu 1948 ve Strakonicích. Vystudoval obor hra na flétnu na Pražské konzervatoři u prof. Petra Brocka (1964-197O) a AMU v Praze (197O-1974) u Prof. Františka Čecha; soukromě studoval u prof. Milana Munclingera a prof. Gézy Nováka. 7 roků působil v jazzovém orchestru činohry ND a v orchestru opery Národního divadla v Praze jako 1. flétnista. Od r. 1977 do června 2022, tedy plných 45 let, se věnoval pedagogické činnosti jako profesor hlavního oboru hra na flétnu na Pražské konzervatoři. Vychoval řadu výborných posluchačů, kteří se uplatnili nejen v předních symfonických a operních tělesech, ale i jako budoucí znamenití pedagogové hudebních ústavů, a to nejen v Československu, resp. České republice, ale i v zahraničí. Vyučoval na flétnových kurzech v řadě zemí Evropy (Španělsko, Německo, Rakousko, Polsko, Francie aj.), pedagogicky působil na mnoha univerzitách v USA (Chicago, Boston, New York, Oxford-Ohio, Green Bay-Wisconsin, Saint Paul-Minneapolis, Tallahasee-Florida aj.), ve Střední a Jižní Americe (Monterrey-Mexiko, San Jose-Kostarika, Bogota-Kolumbie, spolu s koncertním kytaristou Miloslavem Klausem), v Japonsku (Tokio), v Jižní Koreji (Soul). Zároveň se věnoval koncertní činnosti. Jako sólista i jako člen různých komorních uskupení vystupoval na renomovaných koncertních pódiích a festivalech (soubory Gran Duetto Concertante s kytaristou M. Klausem, Pražské dechové kvinteto, Ensemble Martinů, Ensemble Riedlbauch, Pražské marimbové trio, recitály s klavíristy I. Klánským, M. Neofitidu, C. Orthis aj.).  Nastudoval a premiéroval desítky moderních flétnových kompozic – nejen českých, ale i amerických, mexických a dalších; interpretovi JR se dostalo ocenění od hudební kritiky za celou řadu nahrávek rozhlasových i CD (např. Czech contemporary music for flute and piano. Triga l998; Le Gai Paris, Praga l999). K jedné z nejvýznamnějších cen patří Choc du Monde de la Musique za CD Pražského dechového kvinteta se skladbami Leoše Janáčka. V r. 2002 mu byl francouzskou vládou udělen titul rytíře Řádu akademických palem (Chevalier dans l‘ordre des Palmes Académiques) za dlouhodobý přínos francouzské kultuře v oboru hudby a poezie.
Tak se dostáváme k druhé poloze umělce JR: Od svých patnácti let se intenzívně věnuje psaní poezie. Jeho verše byly publikovány v mnoha kulturních periodikách;    z knižně vydaných souborů jmenujme alespoň  „Mateníky v jestřábově žlutém oku“ (Turské pole l996, uspořádal básník Jaromír Zelenka), „Bílý Hřebec Černý Pán“ (Votobia 2001), „Zelená bříza Zpěvy pro otce“ (Petrklíč-Praha 2007, s výtvarným doprovodem R. Riedlbaucha a M. Váchy), „Obsidiánoví šílenci“ (Literární salon 2011), „Sen z černého skla-Ein Traum aus schwarzem Glas,“ pocta k básníkovým sedmdesátinám (německé překlady Zdenka Procházková-Hartmann, Literární salon 2018). Mimořádnou událostí bylo už o 10 let dříve vydání monumentální knihy básní s názvem „Obrazy/krajiny/hry“ (Muzeum středního Pootaví, Strakonice 2008); tento vskutku artefakt vyšel k básníkovým šedesátinám v rámci projektu „Fenomén Riedlbauch a Strakonice“, o umělecké rodině Riedlbauchových (Rudolf-akademický malíř, Václav-hudební skladatel, Josef a Marie-houslisté FOK). Rozhodně bychom neměli opominout, že péčí Dr. Olgy Kittnarové, pedagožky Pražské konzervatoře, byla na přelomu roku 1999/2000 vydána básnická skladba Jana Riedlbaucha, věnovaná náhlému úmrtí skladatele a klavíristy Arne Linky, rovněž kolegy z Pražské konzervatoře, a to s názvem „Variace na údery vlastního srdce – památce Arne Linky.“  (Vyšlo v knize „Svět Arne Linky,“ Šimon Ryšavý, Brno 2000). Závěrem lze doplnit, že poezie Jana Riedlbaucha vychází z hluboké znalosti hudebního rytmu a melodiky, transformovaných do bohatého barevného, až robustního!, básnického postbarokního mnohovýznamového kaleidoskopického obrazu.