Flétnista na cestách životem (13)

Čtyři roky v Austrálii
Vážení přátelé, flétnisté! To vše, co jsem Vám v posledních příspěvcích o flétnách napsal, jsem nasbíral za svého pobytu v Americe, Austrálii, a nakonec i v Norsku. (K Norsku jsem se však „na svých cestách životem“ ještě nedostal.) Kromě informací, které pro některé z Vás, doufám, budou zajímavé, jsem Vám chtěl ukázat, jak důležitý jazyk je angličtina, co všechno se dovíte z anglických originálů nebo překladů, a jak se v Americe o flétnách bádá a co se ví. Jen velmi málo zemí se může srovnávat s USA. Dá se říct žádné. Posuďte sami. Kde byste si v češtině mohli o tom přečíst?

Ještě jsem si uvědomil, že jsem nic neřekl o otvoru v náustku. Většina barokních fléten měla otvor kulatý, nebo jen mírně oválný. Kulatý otvor poskytoval krásný, jemný tón, ale slabý. To proto, že hrana, na kterou se foukalo, byla velice krátká a jen malá část otvoru se účastnila tvoření tónu. Při oválném otvoru byl tón už větší. Theobald Böhm byl snad první, kdo zvětšil otvor na velikost 10 x 12 mm a dal mu tvar obdélníku se zaoblenými rohy. Tak jako zvětšením tónových otvorů ve flétně, k čemuž ho inspiroval anglický flétnista Nicholson, tak i zvětšením otvoru v náustku dosáhl podstatně většího tónu. Většího, ale bohužel ne krásnějšího. Důvod ke zvětšení síly tónu byla dlouhá hrana, která se účastnila tvoření tónu. Takovýto otvor ale vyžaduje vhodné rty, z kterých vzduch vychází rovně dopředu. Pokud je hráč nemá, musí flétnu natáčet tak, aby foukal na hranu přímo. Jestliže fouká trochu doleva, musí vystrčit nástroj víc dopředu, když doprava, pak přitáhnout nástroj k sobě. Rty nejsou většinou pravidelné a zkouška směru vyfukovaného vzduchu ze rtů bez přiložení náustku, neukazuje nic. Po přiložení se většinou směr změní. Při kulatém otvoru, a snad i mírně oválném, proud vzduchu vždy zasáhne nějaký bod přímo. (Aspoň si to myslím.) Další nevýhoda velkého obdélníkového otvoru je v tom, že spodní ret, který je „zaháknutý“ do otvoru, není dostatečně podepřen a lehce se unaví. Jinými slovy, velký otvor dává velký tón, je ale namáhavější na hraní. Flétnisté si většinou myslí, že hraní na straně rtů, ne uprostřed, je bez problémů. U někoho ano, u někoho ne. Když zatěžuji jednu stranu rtů víc než druhou stranu, je logické, že ta zatížená strana se spíš unaví, někdy začne i bolet. Není zde dělba práce. Odvažuji se tvrdit, že oválný otvor není tak citlivý na směr vzduchového proudu.

Flétnisté usilují nejen o krásný, ale i silný tón. V orchestru je to jistě třeba. Výrobci konkurují a předhánějí se v tvrzení, že jejich flétny mají „zvučnější“ tón než flétny konkurentů. Proto často dělají otvor v náustku větší než Böhmovo doporučení 10 x 12 mm, používají různé materiály, i zlato, aby toho dosáhli. Též dělají otvor hlubší, či spíše přední hranu vyšší. Vyšší hrana pomáhá spodní oktávě, ale horní oktáva se hůř ozývá. I sám Böhm se vyslovil v tom smyslu, že se mu nehraje dobře na malé otvory. Taky chtěl velký tón. Na druhé straně, Francouzi, kteří nemají stejnou mentalitu jako Němci, měli tónovou představu trochu jinou. Louis Lot, známý francouzský výrobce, dělal flétny s poněkud oválnějším otvorem. (Jedna jeho flétna, kterou vlastnil František Malotín je teď na prodej u České flétnové asociace. A jak známo, Malotín šel hlavně po kráse a zvučnosti tónu. Síla byla až na druhém místě.)

Než však opustím témata tónu a ladění flétny, řeknu Vám krátce, k čemu jsem já ve svých 78 letech došel. To ale vůbec neznamená, že až Vám bude 78, budete mít tytéž názory! Mám flétny pouze v ladění A442 a A444. Jak jsem už řekl, ladění A440 je minulost. 444 mám proto, že v Norsku je většinou zima, a nechci být nízko. Je lehčí tón snížit než zvýšit. Používám C nožku. Vyhovuje víc mé mentalitě. Mám flétny s francouzskou mechanikou (otevřenými otvory) i modelu „plateau“ (se zavřenými). V poslední době hraji stále víc na zavřené otvory a vysunutou G klapku. Jsem už starý a bolí mě ruce, a model plateau je pro mě pohodlnější. A to i po tolika letech! Jsem přesvědčen, že flétny francouzského modelu mají určité tónové výhody a dá se na nich hrát i avantgardní hudba. Pro moje uši však hůř ladí a jejich tón je méně homogenní. Je to proto, že většina tónů na flétně pochází z klapek zavřených, bez otvorů, cca 21 oproti 18 s dírkami. Albert Cooper tvrdil, že je těžké, ne-li nemožné, aby tón vycházející z klapky s otvorem zněl stejně, jako z klapky bez otvoru. Pokud jde o materiál flétny, jsem částečný, ale ne úplný, skeptik. Moje nejlepší flétna na zvuk je překvapivě Yamaha modelu plateau s dřevěnou hlavicí Davida Chu. Dřevěnou hlavici doporučoval už i Böhm a u nás František Malotín.

Zde bych se rád trochu zastavil. Málokdo měl tolik možností porovnávat flétny jako já. Prošlo jich mýma rukama mnoho. Byl jsem dovozce vynikajících amerických profesionálních fléten Brannen, vyráběných v Bostonu. Tím, že jsem jich měl vždy několik na skladě, mohl jsem s nimi experimentovat. Hlavice i nožky většinou pasovaly do různých flétnových těl bez problémů. Výsledek byl ten, že tatáž hlavice hrála v různých tělech stejného modelu různě, a to platilo dokonce i o nožkách. Hlavice, která v jedné flétně nehrála dobře, v jiné flétně, naprosto stejné, hrála výborně. I flétna s jinou C nožkou hrála trochu jinak. Je to až nevysvětlitelné. Moje dřevěná hlavice Chu hraje zdaleka nejlépe a nejvolněji v mé laciné, jen postříbřené, Yamaze 212. Lépe než v drahých, stříbrných flétnách francouzského modelu. A to i mnohem lépe než v jiných stejných Yamahách 212. Nevím proč a nemohu na to přijít. Slavný Marcel Moyse nehrál na stříbro, nebo na zlato. Jeho flétna Couesnon byla z postříbřeného niklu bez dírek v klapkách a s C nožkou. A na tu se proslavil! Viz odkaz: http://www.flutist.dk/marcel_moyse_couesnon_flute.htm

Této mojí Yamaze se však téměř vyrovná moje tenkostěnná, stříbrná flétna Brannen-Cooper, ladění A444, francouzského modelu s C nožkou, ale originál Cooperovou hlavicí. Nedá se to vymyslet, ani ničím zdůvodnit.

Ještě několik vět „do pranice“. Otázka: Má materiál vliv na tón flétny? Fyzikové říkají, že NE, flétnisté říkají, že ANO. Je to dlouholetý spor.

Co říká Časopis Americké akustické společnosti?

The Journal of the Acoustical Society of America

Effect of Material on Flute Tone Quality:

ABSTRACT

Three keyless flutes of identical internal dimensions were made of thin silver, heavy copper, and wood, respectively. They were played out of sight of musically experienced observers, who were asked to determine only whether tones were alike or different. No statistically significant correlation between the listeners‘ scores and the material of the instrument body was found. Flutists who played the flutes, using an arrangement to eliminate visual or tactile clues, were unable to identify again a previously selected instrument.

[Vliv materiálu na kvalitu tónu flétny:

ABSTRAKT (VÝPIS)

Tři flétny bez klapek, stejných vnitřních rozměrů, byly vyrobeny z tenkého stříbra, těžké mědi a dřeva. Hráli na ně flétnisté mimo dohled hudebně zkušených pozorovatelů, kteří měli pouze určit, zda jsou tóny stejné nebo odlišné. Nebyla zjištěna statisticky významná korelace mezi skóre posluchačů a materiálem těla nástroje. Flétnisté, kteří hráli na flétny, upravené tak, že byla odstraněna vizuální a hmatová vodítka, nebyli sami schopni znovu identifikovat dříve vybraný nástroj.]

Co to znamená? Znamená to, že všichni, co si kupují zlaté flétny, jsou blázni a jen vyhazují peníze? Nebo, jak říkal Marcel Moyse: Neexistují špatné flétny, jen špatní flétnisté. Nebo že jeden tón není skladba?

Co si myslíte Vy? Co očekáváte od flétny? Aby dobře ladila? To je samozřejmé.

Jaký má mít tón? Krásný. Čemu říkáte krásný? Napište do komentáře.

Ještě, než dokončím tuto „kapitolu“, otisknu pro vás jeden graf, který ukazuje, jak různě flétnisté hrají na flétnu a pak i seznam knih pojednávající o flétně, který jsem už před léty vypracoval. Jistě by se dal doplnit o další publikace z té doby, i o knihy vydané v pozdějších letech.

LADĚNÍ DECHOVÝCH NÁSTROJŮ

ZPŮSOB HRANÍ NA FLÉTNU
Tóny zaznamenány o 1 oktávu níž, než zněly.

Složený graf zobrazující průměrnou stupnici a rozsah výkonů 9 hráčů na 9 různých flétnách. Silná svislá čára představuje rovnoměrně temperované ladění založené na standardu „A“ (440). Odchylky doprava od této čáry představují distonování vysoko vůči standardu; odchylky doleva představují distonování nízko vůči standardu.