Den po svých dvaadevadesátých narozeninách (16. listopadu 2021 v šest hodin a patnáct minut) zemřel nestor českých flétnistů, dlouholetý pedagog Pražské konzervatoře, čestný předseda České flétnové asociace, fotograf, vzdávající hold Tvůrci přírody, hlavně však vzácný člověk s velkým nadšením pro život sám, František Malotín. Završil se tak jeden dlouhý, bohatý a inspirativní lidský život.

Každá smrt je odloučením, jistě i překvapením, přestože všichni víme, že jsme smrtelní. Člověk si náhle uvědomí tu prudkou změnu; co bylo každodenní, běžné, je náhle přerušeno a nikdy se už nevrátí. Ta ztráta je (bráno čistě lidským pohledem) definitivní a připomíná i nám, že také naše cesta jednou skončí. Jak, záleží hlavně na nás samotných. Myslím, že František se mohl klidně ohlížet zpět a nebát se budoucnosti. To jediné totiž, co zůstává, je Láska (ať už to slovo napíšeme s velkým či malým počátečním písmenem).

Přestože většinu svého života věnoval hudbě a příčné flétně, jeho závěr patřil fotografování. V přírodě hledal řád a krásu prchavých okamžiků, kdy vážka už, už dosedne na vodní hladinu, slunce vyšle svůj poslední paprsek, vzácný druh motýla se posadí na rozkvetlý květ a on jde právě kolem, aby ho mohl vyfotografovat…

Také v hudbě a interpretačním umění hledal krásu, smysl a řád. I zde si byl vědom toho, že člověk se musí k těmto hodnotám přibližovat s pokorou a vnitřní i vnější kázní. To ho nejvíc inspirovalo při předávání zkušeností svým žákům a studentům; ne síla, ale vytrvalost. „Kapka vody vyhloubí kámen ne svou silou, ale vytrvalostí.“

V duchu jsem se vrátil do dob svých studií na Pražské konzervatoři (1970-76), kde jsem ho potkal poprvé. A potom přes SOČR, tam jsme spolu necelých deset let hráli, zpět na PK. To už jsme byli ale kolegové; on věhlasný pedagog, já pedagogický začátečník. Na chodbách Pálffyovského paláce jsme se vídávali až do roku 2004, kdy svou pedagogickou činnost na této škole ukončil. K jeho osmdesátinám v roce 2009 jsme po něm pojmenovali třídu č. 208 v Pálffyovském paláci, devadesátiny jsme s ním oslavili v Koncertním sále PK, kde měl také malou výstavu svých fotografií. Krátce po vzniku České flétnové asociace byl jmenován čestným předsedou tohoto spolku. Na webových stránkách ČFA jsme mu věnovali nejeden příspěvek. Byl za to velice vděčný, vážil si toho, a také to vyjádřil ve svých odpovědích.

Milý Mirku!
Především Tě srdečně zdravím. Chci Ti poděkovat za ten obsáhlý článek v ČFA, který zahrnuje celé mé působení v hudebním životě, a obdivuji, jak podrobně líčíš všechny okolnosti týkající se mé činnosti. Netušil jsem, že jsi dobře obeznámen s takovými detaily. Děláš mně radost a já si toho velice vážím.
Přeji Ti zažít ještě poslední barvy letošního podzimu.

František

To byla jeho odpověď na můj předposlední příspěvek o něm na webu ČFA. Na ten poslední (krátkou gratulaci k jeho dvaadevadesátým narozeninám) už odpovědět nestihl…

Odešel vzácný člověk, který pomohl mnohým z nás. A pro mnohé z nás zůstane také nedostižným vzorem. Děkujeme, Františku.

ML

P.S. Tlumočím zde také přání pozůstalých, abyste všichni, kdo se chystáte na rozloučení při mši sv. dne 27. 11. 2021, dobře zvážili svou účast. I oni si uvědomují závažnost současné situace.