Narodil jsem se 16. září 1943 v Brně. Vyrůstal jsem však v Náměšti nad Oslavou, malém moravském městečku asi 35 km od Brna. Zde jsem chodil do místní hudební školy, jejíž ředitel, Josef Hájek, mě učil hrát nejprve na housle, pak na hoboj a konečně na flétnu. Byl to vynikající učitel a všestranný hudebník. Kromě učení dirigoval též místní amatérský symfonický orchestr, kde jsem měl možnost hrát na všechny tři zmíněné hudební nástroje.

Když mi bylo 15 let, po rozvodu rodičů a poté, co jsem nebyl z důvodu původu doporučen na výběrovou školu a matka z politických důvodů propuštěna z práce, přestěhoval jsem se do Karlových Varů, kde v té době bydlel můj otec. Tam jsem však dlouho nepobyl. Za necelý rok jsem odešel do Prahy za matkou, která se tam uchýlila před pronásledováním.

Matka však v Praze neměla byt. Bydlela u staré tety na Jiráskově náměstí, a mě ubytovala v „Domově korejských studentů“ v Dittrichově ulici.

V době, když jsem v Praze navštěvoval gymnázium, to už jsem tehdy směl, říkalo se mu jedenáctiletka, bral jsem si hodiny u prof. Františka Malotína a po maturitě jsem začal studovat na Pražské konzervatoři u prof. Františka Čecha. Absolvoval jsem po 6 letech v roce 1967.

Mohu říci, že tito tři pedagogové a též i můj nevlastní otec Karel Netolička, kontrabasista v SOČRu, který později působil v řadě evropských a amerických orchestrů, utvářeli můj postoj k hudbě. Prof. Malotín se později stal mým celoživotním přítelem.

Po absolutoriu na Pražské konzervatoři v r. 1967 jsem hrál 1 rok v Káhirském symfonickém orchestru. V r. 1968 jsem po invazi do Československa emigroval do Spojených států. V Milwaukee ve státě Wisconsin jsem hrál v t.zv. Občanském symfonickém orchestru (Civic Symphony Orchestra) pod taktovkou Edwarda Mumma, koncertního mistra a asistujícího dirigenta Milwauckého symfonického orchestru. Po dvou letech v Milwaukee jsem se vrátil do Evropy, ale brzy jsem opět zvednul kotvy a emigroval do Australie. V Melbourne jsem působil v orchestru Alžbětínského divadelního trustu (Elizabethan Theatre Trust), operním a baletním orchestru, pod vedením Johna Lanchberyho, Edwarda Downese, Williama Reida a jiných většinou anglických dirigentů. V roce 1975 jsem se opět vrátil do Evropy, usadil jsem se v Norsku a vypomáhal v různých orchestrech, vyučoval flétnu v několika hudebních školách v oblasti Osla i hrál sólově.

Pokud jde o flétnu, stále ještě denně cvičím a hraji i sólově (v 77 letech). Hraji na flétnu Brannen-Cooper s hlavicí Alberta Coopera (ta je moje nejoblíbenější) a na cesty na jih jsem si koupil tu nejlacinější Yamahu, na níž není kromě postříbření žádné stříbro, a jsem jí přímo nadšen.

Mám též několik koníčků. Býval jsem např. nadšeným tanečníkem. Navzdory svému věku trénuji minimálně jednou týdně v Norském tanečním středisku (Det norske danse center) i jinde standardní a latinsko-americké tance. Dalšími mými koníčky byly a jsou psaní rodokmenu našeho rodu (již je hotov), historie naší rodiny (píše se) a angličtina (stále se jí zaobírám).

Co zbývá ještě říci o sobě? Snad jen to, že jsem podruhé ženat, nyní s Češkou, a mám dva dospělé syny a 4 vnoučata. Oba se živí počítači. Starší Martin má konzultační firmu v Oslu a mladší Ivan pracuje v Praze ve firmě ExxonMobile. Ivan hraje na kytaru a skládá hudbu na počítači. Vyšlo mu několik CD. I když jsou oba narozeni v cizině a jejich matka je Norka, mluví výborně česky. Na tom jsem si dal záležet. Žiji již 55 let v cizině.

Petr J. Šetek
Kontaktní e-mail: petr.setek43@outlook.com