O tom, že život Františka Malotína určovalo krédo:“ Kapka vody vyhloubí kámen ne svou silou, ale vytrvalostí,“ dnes už není pochyb. Trpělivě hledal a nacházel jednotlivé pramínky, které se posléze slily do proudu řeky, po níž mohou bezpečně plout všichni, kdo spojili svůj život s příčnou flétnou.
To názorně ukázalo i „Flétnové zastavení,“ které se uskutečnilo na přání oslavence už v sobotu 21. září od 15.00 hod. v Koncertním sále Pražské konzervatoře. Uspořádala ho Pražská konzervatoř společně s Českou flétnovou asociací, z. s., jejímž je František Malotín čestným předsedou. V programu zazněl Menuet z Flétnového kvartetu „Sinfonico“ op.12 A. Rejchy v podání Jana Ostrého, Katrin Schroeder, Petra Veverky a Roberta Fischmanna. Pro nemoc S. Schelingerové odpadlo původně plánované Duo op. 80 č. 1 F. Kuhlaua. Pohotový záskok zajistila   Anna Talácková (G. Fauré-Fantazie) ve spolupráci s klavíristkou Silvií Ježkovou. Pro náhlou zdravotní indispozici nezazněla ani Syringa pro sólovou flétnu C. Debussyho. Posluchači si tedy museli počkat na Rondo op. 25 pro dvě flétny a klavír F. Dopplera v podání Anežky Hessové (Vargové), Jakuba Riese a Silvie Ježkové. Poslední skladbu programu, Capriccio č. 24 N. Paganiniho v interpretaci Hany Brožové (Knauerové), si návštěvníci vyslechli z nahrávky. Interpretka se omluvila pro velké pracovní vytížení.
Mezi hudebními vstupy se promítaly na plátno v sále desítky fotografií mapující život oslavence od útlého dětství do konce jeho pedagogické činnosti. Skvělým komentátorem byl Jan Ostrý. Hlavně díky němu měl program náležitý spád. Bylo patrné, že se na svou novou roli dobře připravil. Komentář prokládal vlastními zážitky, které nepostrádaly humor (jako např. zhodnocení jeho jednoho jičínského koncertu FM: „Když už jsi hrál tak špatně, tak alespoň ukliď všechny židle.“).
Ve foyer Koncertního sálu byla umístěna malá výstava fotografií oslavence. Tato celoživotní záliba na něho čekala dlouhá desetiletí. A hned po ukončení pedagogické kariéry na Pražské konzervatoři se František doslova vrhl do její náruče. Od začátku nového tisíciletí, kdy se naplno fotografování věnuje, uspořádal desítky výstav u nás i v cizině. Pečlivě vybrané fotografie převážně přírodních motivů potvrdily slova, která jsem napsal do pamětní knihy po shlédnutí jeho jedné pražské výstavy: „František Malotín má srdce flétnisty a oko fotografa.“

P.S. Kromě přímých účastníků sobotní oslavy jsem dostal spoustu omluvných mailů od těch, kteří se oslavy z různých důvodů zúčastnit nemohli. Za všechny zde ocituji dopis Petra Riese-Františkova přímého pokračovatele v metodických kurzech v Českých Budějovicích:

Pan profesor František Malotín, emeritní profesor Pražské konzervatoře

Vážený pane profesore, milý Františku, blahopřeji Ti k Tvému významnému životnímu výročí a chci Ti popřát všechno nejlepší. Využiji Tvou dnešní oslavu k tomu, abych Ti co nejsrdečněji poděkoval za vše, co jsi mě naučil a jakým krásným způsobem jsi ovlivnil můj soukromý i profesní život. Vždyť při našem prvním setkání v Kroměříži před třiceti lety v roce 1989 jsem o správném hraní a výuce na příčnou flétnu nevěděl skoro nic. Od té doby šla má kariéra flétnového učitele, který začal hrát až v 17 letech, strmě vzhůru. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že budu vyučovat na konzervatoři a mí žáci-flétnisté budou tak úspěšní, nevěřil bych tomu. Za to vše vděčím Tobě! Moc mě proto mrzí, že dnes nemohu sdílet Tvou oslavu s Tebou a Tvými žáky. Snad mne alespoň trochu zastoupí syn Jakub a moje bývalá žákyně Anežka Vargová, dnes Hessová. Ať se Ti stále daří Ti přeje Petr Ries.

Připravil ML