Naše první setkání s kontrabasovou flétnou bylo v Japonsku. Kromě účinkování na festivalu Mladá Praha jsme měli domluvené také společné koncerty s flétnovým souborem Musica Yokohama.
Už na první zkoušku přivezli členové souboru basovou flétnu in F a kontrabasovou flétnu in C. Sotva je stačili vytáhnout z futrálu a sestavit, už byl kolem fléten hrozen zvědavých dětí, ale i nás učitelek. Myslím, že japonské flétnistky neměly moc šancí ubránit svoje nástroje. Naštěstí byly moc vstřícné. Všichni jsme se na ně vrhli a chtěli si zahrát alespoň pár tónů. Někomu se to dařilo hned, někdo nezahrál ani notu. Tady se prověřilo správné flétnové dýchání.
Když začala zkouška, všichni jsme byli ohromeni nádherným silným zvukem těchto nástrojů. Dvořákovy Slovanské tance v našem podání společně s japonskou pomocí zněly nádherně. Basové tóny fléten dodaly krásné harmonii plnost a hloubku.
Všechny koncerty byly nádherné a my jsme z Japonska odjížděli s myšlenkou, že kdyby se nám podařilo pro školu koupit alespoň jednu takovou flétnu, posunulo by to uměleckou úroveň našeho souboru zase o stupeň výš.
Uplynul asi rok, my jsme pilně pracovali, studovali nové skladby, soutěžili. Náš soubor byl vybrán, aby v rámci ZUŠ OPEN reprezentoval čakovickou ZUŠku na hlavním koncertě v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze Vinohradech.
Na tomto koncertě nás slyšel jeden ze sponzorů ZUŠ OPEN pan Karel Janeček, slavný to matematik. Zaujali jsme ho Arabeskou Clauda Debussyho natolik, že se rozhodl nás finančně podpořit. Slovo dalo slovo a pan Janeček nám poslal na účet školy nemalou finanční částku na zakoupení kontrabasové flétny. Dál to už byla starost naší paní ředitelky získat zbytek peněz a nástroj dofinancovat.
Vyráběl se pro nás na míru v Holandsku. Pan nástrojař Jelle Hogenhuis nám posílal průběžně fotky, jak se naše flétna (už tehdy jsme ji říkali Pepa) rodí. Nemohli jsme se jí dočkat. Když dorazila, všichni na ni chtěli hrát. Málem jsme neměli hráče na sopránové flétny. Naštěstí Pepa vyžaduje opravdu dobře stavěného hráče s dobrou fyzickou kondicí a dobrým dýcháním. Vzhledem k tomu, že hrát na tento nástroj je opravdu obtížné, střídají se v různých skladbách 3 flétnisté.
Dalším oříškem byl repertoár. Naštěstí máme svého dvorního arrangera pana Antona Aslamase, který si s naším požadavkem hravě poradil. Pan Eduard Douša nám už taky věnoval skladbu s názvem Georgiana. Doufáme, že ne poslední.
Skladby v obsazení 5 sopránů 2 alty 2 basy a kontrabas zní opravdu nádherně, máme radost z každé nacvičené skladby, z každého vydařeného koncertu. Kdyby si někdo chtěl poslechnout, jak takové těleso zní, stačí zajít na www.tikari.cz

Andrea Rosíková