Nestor českých flétnistů František Malotín se dožil patnáctého listopadu prahu úctyhodného věku. A v plném zdraví…
Zdá se, že život ho stále baví!
Už řečtí stoikové tvrdili, že každý člověk má na tomto světě svůj úkol. Když ho splní, může klidně a bez obav odejít. Tuto myšlenku později plně rozvinulo křesťanství. Za všechny známé i bezejmenné svědky můžeme uvést slova Matky Terezy z Kalkaty: „To, co dělám, je jenom kapka v moři. Ale kdyby jí nebylo, chyběla by tam.“
Myšlenka, že jsme tu pro druhé, není nijak lákavá. A upřímně, nebyla lákavá nikdy. Nejčastější přání, které slyším/e ze všech stran, je: „Tak si to užij!“ Myšleno je ale (tak se mi to alespoň jeví): využij, vymačkej, vyždímej z toho, co se dá. To je cesta opačným směrem, dříve by se řeklo do pekla.
Kolik sobectví je v našem jednání, nevíme (v danou chvíli) ani my sami. Teprve s odstupem času se mnohé projeví tak, jak to bylo skutečně myšleno. A zůstane jen holá pravda-i o nás. A ta volá často po milosrdenství. „Co chceš abych ti učinil,“ ptá se Ježíš slepce. „Pane, ať vidím,“ zní logická odpověď. Ať vidím… Ale koho, nebo co? Myslím, že správná odpověď je: “Ať vidím lidi kolem sebe a jejich potřeby.“
A k tomu náš oslavenec dospěl. Nejdříve viděl jistě hlavně svoje potřeby a zájmy; chtěl se naučit hrát co nejlépe na flétnu. A podřídil tomu všechno. (Ta touha byla tak silná, že napodoboval svůj někdejší vzor, svého profesora na Pražské konzervatoři Františka Čecha tak dokonale, že si je porota při první flétnové soutěži Pražského jara v roce 1953 spletla, a FM byl po 1. kole za plentou na prvním místě!)
Ale u toho nezůstal. Nedíval se pouze do sebe, ale měl (a má) oči široce rozevřené do svého okolí. Proto ty jičínské, olomoucké a českobudějovické kurzy, proto flétnové hlavice a později celé flétny, proto Metodika a Flétnová škola. A v posledku i celoživotní záliba ve fotografování.
I když se náš oslavenec těší dobrému zdraví, pamatuje na slova: “Memento mori.“ Také proto se jeho zrak fyzický mění ve vidění duchovní. Troufám si to říci při pohledu na název výstavy jeho fotografií, kterou jsme uspořádali při příležitosti gratulačního koncertu na Pražské konzervatoři v roce 2014. František ji nazval: „Chvála Tvůrci přírody.“

ROZHOVOR  S  PROF. LOPUCHOVSKÝM

JAK HODNOTÍŠ SVOU HUDEBNÍ MINULOST?
Myslím, že to byla u mě v zásadě snaha o maximální zdokonalení vlastního hraní a předání všech nově získaných poznatků žákům a celé naší veřejnosti, abychom se mohli stále víc přibližovat k vyspělé úrovni flétnového hraní ostatních států.
CO BYS ZMĚNIL (KDYBYS‘ MOHL) ?
Pokud mám zůstat u tématu předešlé otázky – tak nic. Nevěřím v náhodný úsměv sladké Štěstěny, ani ve vlastní neomezenou moc. Vždyť jsem se mnohokrát ujistil, že některé situace původně cítěné jako nezdar se ukázaly třeba až po dlouhém čase jako nevyhnutelně prospěšné.
Jsem přesvědčen, že nežijeme v nějakém náhodném dění, ale že nám jsou v tom naopak dány jasné ukazatele a že veškeré počínání má své zákonité důsledky.
To si stále uvědomuji a z těch důvodů mě neznepokojuje ani myšlenka v mém životním zaměření něco měnit, ale spíš za veškeré dary, kterých, přiznávám, není tak málo, upřímně děkuji a zůstávám nesmírně vděčný
NAKOLIK SE JEŠTĚ DNES ZAJÍMÁŠ O FLÉTNOVÉ (HUDEBNÍ) DĚNÍ U NÁS ?
Mám, myslím, asi podobný pocit, jako svědomitý statkář, který po důkladném uvážení se rozhodne k setbě použít určitou plodinu a zvolí pro ni dle vlastního přesvědčení nejvhodnější podmínky k pěstování. Potom jistě netrpělivě očekává výsledek svého zaměření a pracovních postupů, obzvlášť je–li mu dopřána možnost takového srovnávání ještě v několika dalších ročních obdobích.
To dění se mění pozvolna, ale nekompromisně a dává příležitost k objektivnějšímu nazírání, hodnocení a poučení.
NA XXII. FD SES SETKAL S L. BOEHMEM – NA CO SES HO PTAL?
Na posledním FD se zdařila významná událost: přivítat v sále Pražské konzervatoře vzácného hosta, pana Ludwiga Boehma, prapravnuka svého geniálního předka.
Na jeho přednášce jsme se mohli obohatit o cenné informace, pro nás většinou těžko dostupné.Se zájmem jsem jeho program sledoval a v momentě, když došlo na slova, že Theobald Boehm nejen koncertoval s významnými zpěváky, ale byl také sám školený v tomto oboru a že prohlašoval, že pěvecké umění je pro všechny flétnisty nepostradatelné – ve svém srdci jsem se zaradoval.
Odnášel jsem si domů další ujištění, že moje dávné podobné tvrzení není přece jen tak ojedinělé. Doposud mě podpírala pouze skutečnost, že také i J. P. Rampal sám na sobě poznal blahodárný vliv pěvecké techniky. (Sám dodnes nevím, proč se mně nikdy nepodařilo pro stejnou myšlenku získat více opravdových zájemců.)
Po skončení celého programu jsem za panem Ludwigam Boehmem zašel, abych mu krom poděkování vyjádřil svůj obdiv patřící jeho nevšednímu zaměření a přiznal se mu, že mechanický systém Th. Boehma (otevřená Gis – klapka) jsem  nikdy nepřestával považovat za logičtější a dokonalejší i když sám používám opačný.
Nakonec jsem obohatil jeho seznam používajících Theobaldův originál o jméno prof. Františka Čecha a příslušníků jeho rodiny.
Rozloučení bylo velmi srdečné.
JAK HODNOTÍŠ ÚROVEŇ NAŠICH DNEŠNÍCH FLÉTNISTů ?
Letošní rok nám vzácně nabídl sledovat hodnocení našich flétnistů v celé své obsáhlé šířce. Bylo to jednak ústřední kolo soutěže ZUŠ zahrnující všechny věkové kategorie mládeže a potom, přibližně před měsícem, uskutečněný konkurz do České filharmonie, otevřený pro všechny zájemce z celého světa.
V tom letošním ústředním kole se opět potvrdilo, že první ceny v minulých ústředních kolech udělené ZUŠ Otakara Jeremiáše v Českých Budějovicích nemůžeme považovat za ojedinělou náhodu. Vždyť se její dlouholetý pedagog i letos opět domů vrací s další první cenou ústředního kola –  a to je již neuvěřitelná 18. Za těmi vynikajícími výsledky stojí známá nevšední osobnost mimořádného pedagoga. S jeho jménem není spjato jenom umění  vytvořit spolehlivé základy začátečníků, ale při bližším pohledu na úspěchy v ostatních významných soutěžích jako je Concertino Praga, mezikonzervatorní soutěže, nebo i zahraniční soutěže a metodické kurzy „ Letní flétny“, zjistíme, že často sahají až do ZUŠ, nebo konzervatoře v Českých Budějovicích. Dokládá nám to hodnocení této soutěže a ukázalo se, že také jednu z  prvních cen v jiné kategorii letos získala ZUŠ z Českého Krumlova a to ještě s titulem „ absolutní vítěz“, kterou převzala její mladá pedagožka – absolventka konzervatoře v Českých Budějovicích. Konečné výsledky nám také potvrdily, že nemálo dalších prvních cen získali učitelé – absolventi metodických kurzů „ Letní flétny„  jak minulých, tak i současných ročníků. Můžeme v tom spatřit takové rozvinutí a převýšení dávných dobrých výsledků  LŠU Voršilská a Pražské konzervatoře.
Další významnou událostí letošního roku se stal konkurz do České filharmonie na místo 1. flétny. Přihlásilo se kolem 100 uchazečů, bylo vybráno přibližně 50 a zúčastnilo se 33. První kolo bylo anonymní a do druhého postoupily 4 Češky, 2 Japonci a 1 Korejka.
Při bližším pohledu na české soutěžící vidíme, že dvě z nich mají studia završená na JAMU a jedna z těch dvou je absolventka Konzervatoře v Českých Budějovicích a obě další jsou absolventky Fakulty umění Ostravské univerzity s absolutoriem Pražské konzervatoře u téhož profesora. Vítězem se stal Japonský flétnista těsně před naší účastnicí, té absolventky Konzervatoře v Českých Budějovicích.
Nabízí se nám potvrzení dávné zkušenosti, že velkou výhodou pro žáka je pokračování ve studiu u téhož pedagoga i na vyšším stupni vzdělání. A také se ukazuje, že bez zájmu o světové dění se v současnosti již ani v našem oboru neobejdeme a že to zaměření započaté Milanem Munclingerem a dále pokračující na Pražské konzervatoři již od 60. létech má své opodstatnění. Přineslo již tehdy první úspěchy v zahraničních soutěžích jako v Bayreuthu, nebo první ceny v Pearl Flute Competition v Londýně 1998, European Music Prize 2000v Hanoveru, Concours Européen de Musique ve francouzské Picardii, Concours Léopold Bellan v Paříži a Concours National du Jeune Flutiste v Paříži.
V Ostravě na Fakultě umění se pro studenty takové příznivé prostředí vytvořilo. Zasloužil se o to profesor, který svá studia zahájil již v dětství v Pražské píšťalce a na LŠU Voršilská, dále pokračoval na Pražské konzervatoři, završení celého studia dokončil  na CNR de Versailes a na Conservatoire National Supérieur de Lyon. Stal se postupně vyhledávaným sólistou s uplatněním u nás i v zahraničí a jeho pedagogické nadání a zkušenosti potvrzují četná pozvání k jeho účasti na kurzech, nebo v odborných porotách v Academie Inrnational d‘ Eté v Nice, Inrnationele Meisterkurse ve Vídni, Conservatoire national supérieur de Musique v Lyonu, nebo Concertio Praga v Praze a v současné době je pedagogem na Fakultě umění Ostravské univerzity a na Musik und Kunst Privatuniversitaet der Stadt Wien.  Je to výrazná osobnost jakou naše veřejnost dlouho postrádala. Svým nadáním a zaměřením na sebe upozornil i vedení Pražské konzervatoře již v roce 2006 kde byl přijat na místo pedagoga flétnového oddělení.
Bylo to v době podstatných změn, kdy i funkce vedoucího dechového oddělení přešla do rukou schopného a zodpovědného profesora, známého svým širokým rozhledem a celkovým nasazením pro rozvoj a zdar české flétny. Jeho záměr prosazovaný v minulosti s obtížemi, jako na příklad založení flétnového časopisu, nebo Flétnového dne již dál pokračuje svobodně a zdařile se rozvíjí. Dnes se můžeme právem těšit, že přičiněním této známé osobnosti již také i v Čechách funguje Flétnová asociace.
Na závěr bych ještě rád dodal, že veškeré to dění kolem nám ukazuje flétnovou úroveň stále stoupající i v našem státě a jak je prospěšné otevření dveří všem novým poznatkům získaným i z jiných zemí a že zásady u nás vytvořené a uplatňované již kolem 60. let mají svoji návaznost a opodstatněni.
CO  TĚ  NEJVÍC PŘITAHUJE V SOUČASNOSTI?
To flétnové dění u mě stále zůstalo na prvním místě. Ale přesto je tu ještě výtvarné zaměření, které mě také doprovází od mládí. Tu pozdější otázku čemu se dál věnovat jsem řešil až po maturitě na gymnáziu. Zvítězila hudba a malování se přeměnilo v časově méně náročnou fotografii. Na nějaké větší školení jsem neměl v mém tehdejším bydlišti patřičné možnosti, ale můj zájem a touha po zdokonalení ve mně stále dřímala až do mého pobytu v Praze.
Ve velkém městě mě bohaté příležitosti vlákaly do fotoklubu v Nekázance a čekaly tam na mě opravdu velké možnosti a příležitosti. Takové prostředí mě začalo stále víc nebezpečně přitahovat, zejména když se moje snímky začaly uplatňovat i v zahraničí. Ochutnal jsem sladký pocit uplatnění svého jména na výstavách v Německu, Francii a USA, nebo pochvalné předpovědi od vedoucích klubu do mé budoucnosti. Ale když ještě k tomu přicházely další nabídky týkající se mého hlavního oboru byl jsem postaven před zásadní rozhodnutí. Vyřešilo to bolestné skončení nejen s klubem, ale i s celou mojí vážnější fotografickou činností.  V době, když jsem již s flétnou pomalu končil se mně však otevřely veškeré možnosti, abych se ke svému dávno nuceně potlačenému zájmu věnoval konečně naplno.
Nyní své snímky uplatňuji hlavně na výstavách v našich městech. Na příští rok mám připravenou výstavu do Tábora a v únoru se mají moje snímky opět objevit v Centru FotoŠkoda ve Vodičkově ulici.
V tématu jsem již od mládí ustálený a je to krása přírody, které se stále nesmírně obdivuji a také i název výstav je neměnný: „ Z ateliéru Tvůrce přírody.
MÁŠ JEŠTĚ NĚJAKÉ NESPLNĚNÉ PŘÁNÍ?
Mám jen přání do budoucna. Aby naše schopná flétnová loď měla i nadále snahu stávat se uznávaným zámořským plavidlem, aby měla vždy na svém kapitánském můstku osobnost vyzbrojenou osvědčenou dalekonosnou optikou a aby se správně vycvičenou posádkou mohla s jistotou pevně kotvit i ve velkých světových přístavech po boku uznávaných zámořských parníků.

Životopis Františka Malotína (1929)

* 15. 11. 1929 v Barchůvku
1941 – 1949 Reálné gymnázium v Novém Bydžově
1949 – 1954 Pražská konzervatoř
1953 – 1955 Vojenská základní služba –  Armádní opera (1. flétna) a  Armádní umělecký souboru
(1. flétna)
1955 – 1983 Symfonický orchestr československého rozhlasu (1. flétna, vedoucí skupiny)
1956 – 1957 Pražský komorní orchestr bez dirigenta (1. flétna)
1967 – 1968  Deylův ústav pro slabozraké – pedagog
1968 – 1988 Lidová škola umění Voršilská – pedagog
1964 – 1983 Pražská konzervatoř – externí pedagog
1983 – 2004 Pražská konzervatoř – řádný pedagog
1987 + 1988 Kurzy komorní hudby – Kroměříž –  lektor
1990 – 2013 Prázdninové flétnové kurzy – „Letní flétny“ –  zakladatel, lektor (Jičín) Olomouc, České Budějovice (lektor)
1971 – zavedení francouzského modelu flétny v Čechách

Jan Ostrý (1973)

začal hrát na flétnu u prof. V. Žilky a poté za vedení prof. F. Malotína
na Pražské konzervatoři. Ve studiích pokračoval na CNR de Versailles (prof. Ch. Rayneau), a později jako stipendista francouzské vlády na Conservatoire National Supérieur de Musique de Lyon ve třídě proslulého flétnisty Ph. Bernolda, kde ukončil studium jednomyslným udělením prestižní 1. ceny.
V průběhu svého studia se zúčastnil mistrovských kurzů u předních flétnistů jakými jsou B. Kuijken, A. Marion, J. Zoon, K. Hünteler
či K. Zoeller.
Vystupoval na významných koncertech a festivalech, mimo jiné na Pražském Jaru, festivalu Styriarte v Grazu (založený pro projekty
N. Harnoncourta), Haydn Festspiele v Eisenstadtu, pro Holandský rozhlas v Concertgebouw Amsterdam, festivalu Dny Pierra Bouleze v Lyonu a St.-Etienne (za vedení P.Bouleze), Svatováclavském hudebním festivalu, festivalu rozhlasu ORF Eggenberger Schosskonzerte v Grazu, Haydnovy hudební slavnosti, Martinů Fest ve Vídni, Mezinárodním flétnovém festivalu v Maastrichtu, festivalu Mitte Europa, Smetanově Litomyšli, festivalu Concentus Moravie (s J.Bělohlávkem), Saison Tchéque ve Francii a řadě dalších.
Spolupodílel se na řadě nahrávek pro vydavatelství Studio Matouš, Supraphon, Naxos, Nimbus Records, Český rozhlas, ORF, France Musique či Avro Klassiek.
V koncertní sezoně 1999/2000 byl sólo-flétnistou v „Orchestre National de Lyon“, v sezóně 2001/2002 působil na stejném postu v „Den Norske Operaen Oslo“.
Jako vyhledávaný pedagog je zván k výuce na řadě mistrovských kurzů a účasti v odborných porotách, např. Academie International d’Eté v Nice, Internationale Meisterkurse ve Vaduzu, Universität fur Musik und darstellende Kunst ve Vídni, Conservatoire national supérieur de Musique v Lyonu, Concertino Praga a dalších. Od roku 2001 je stálým pedagogem na European Flute Academy v rakouském Fissu a od roku 2003 i na hudebních seminářích při festivalu Neuberger Kulturtage.
V současné době vede flétnové třídy na Pražské konzervatoři, Fakultě umění Ostravské univerzity a na „Musik und Kunst Privatuniversität der Stadt Wien“.

Miroslav Lopuchovský (1955)

Své první hudební krůčky začal v LŠU na Kladně. V sedmi letech začal s houslemi, ve třinácti s příčnou flétnou u nevidomého učitele Jana Olejníka. Ten ho nadchl pro tento nástroj, takže už o rok později byl v tzv. přípravném ročníku na Pražské konzervatoři ve třídě profesora Petra Brocka. Ten ho také připravil k úspěšné přijímací zkoušce. Studium na Pražské konzervatoři u P. Brocka ukončil absolventským koncertem s orchestrem a sólovým vystoupením s orchestrem Pražské konzervatoře v italské Sieně a Florencii v roce 1976. Ve studiu pokračoval na HAMU v Praze u profesora Františka Čecha. Také tato studia zakončil sólovým vystoupením s orchestrem (J. Ibert-Koncert) a sólovým recitálem. Ještě za studií na HAMU v Praze vyhrál konkurz do Symfonického orchestru Československého rozhlasu (1978). Tam působil devět let. Nejprve jako 2. flétnista s povinností pikoly, od roku 1984 jako 1. flétnista. V roce 1987 odešel na Pražskou konzervatoř, kde učí hru na příčnou flétnu dodnes. Od roku 2006 je vedoucím oddělení dechových dřevěných nástrojů. Na jeho profesní život mělo zásadní vliv setkání s profesorem Františkem Malotínem. Úplně změnilo jeho přístup ke hře na příčnou flétnu.
Od roku 1990 hrál řadu let v komorním souboru Continuo di Praga, dodnes se příležitostně věnuje sólovému hraní s varhaníkem Josefem Popelkou. Na Pražské konzervatoři vystudoval také kompozici u Jindřicha Felda a Ilji Hurníka. V letech 1999-2014 se intenzivně věnoval hudebním pořadům pro děti. Shlédlo je téměř 60 000 dětí. V září tohoto roku založil společně s Janem Ostrým a Janou Ryškovou Českou flétnovou asociaci.

Petr Ries (1956)

Začal se věnovat hudbě až v sedmnácti letech, v době svých středoškolských studií na gymnáziu v Orlové. To, že si zvolil příčnou flétnu, ovlivnil tehdy velmi populární flétnista Ian Anderson britské skupiny Jethro Tull. V té době se na jeho hudebním vývoji nejvíce podílel Josef Kološ, sóloflétnista Janáčkovy filharmonie v Ostravě a Jiří Rudolf Míša, varhaník a sbormistr ostravské opery. Po maturitě na gymnáziu studoval Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích, aprobaci výuka příčné flétny na LŠU. Jeho učiteli byli Štěpán Žilka a Marie Kroupová. Během studia zvítězil v celostátním kole soutěže Studentské vědecké a umělecké činnosti v kategorii hry na dechové nástroje (B. Bystrica 1978) a stal se externím hráčem orchestru Jihočeského divadla. Vojenskou prezenční službu vykonal v Posádkové hudbě Prostějov, kde byl také členem folklorního souboru Mánes a komorního orchestru Collegium musicum, s nimiž absolvoval mnoho soutěží a festivalů. Svou profesní činnost začal nejprve v LŠU ve Slavičíně (1981-86), od roku 1986 pokračoval v ZUŠ v Českých Budějovicích. V roce 1990 uspěl u konkurzu na pedagoga příčné flétny do nově vznikající Konzervatoře v Českých Budějovicích. V roce 1993 se stal vedoucím oddělení dechových dřevěných nástrojů, v letech1995-98 byl zástupcem ředitele a od roku 1998 až dosud je ředitelem školy. Na Karlově univerzitě v Praze vystudoval management. Hru na příčnou flétnu (aprobaci učitelství pro ZUŠ) vyučoval také na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (1995-2005). Setkání s prof. F. Malotínem koncem 80. let minulého století zásadně ovlivnilo jeho přístup k výuce příčné flétny. Pravidelně se zúčastňoval jeho „Letních fléten“ v Jičíně. Nejprve jako účastník, později jako pedagog, a nakonec jako lektor. Od roku 2008 jsou „Letní flétny“ pořádány na českobudějovické konzervatoři, kde jsou pro ně vytvořeny optimální podmínky. Díky spolupráci s profesorem Malotínem a nadšení pro pedagogickou práci začali mít žáci Petra Riese úspěchy na soutěžích. Je často zván do porot ústředních kol celostátních soutěží ZUŠ, soutěžních přehlídek konzervatoří, celostátních soutěží pedagogických a filozofických fakult i dalších interpretačních soutěží.