Vážení a milí čtenáři webu České flétnové asociace,

byl jsem vyzván k příspěvku v seriálu článků o flétnových pedagozích na Pražské konzervatoři, který vychází na stránkách webu ČFA.

Samozřejmě málokoho potěší něco veřejně sepisovat, ale mohl jsem si alespoň během několika dní udělat malou vzpomínkovou inventuru ohledně let strávených na Pražské konzervatoři.

Flétnisté Ostrý a Schmeiser

Jan Ostrý a Hansgeorg Schmeiser na XXIII. FD

Foto František Chalupa

Na Pražskou konzervatoř jsem nastoupil v roce 1986 a bylo to splnění dětského snu, který jsem měl od září 1984. Tehdy mě totiž můj tehdejší prof. V. Žilka předal svému kolegovi ze Symfonického orchestru Československého rozhlasu, prof. F. Malotínovi do LŠU Voršilská, aby si mě zkusil připravit na přijímací zkoušky do své třídy. V té době jsem již díky prof. Žilkovi toužil být flétnistou a prof. Malotín mě v tom svým nadšením pro hru na flétnu, hudbu všeobecně a francouzské flétnisty obzvláště ještě několikanásobně utvrdil. Jiná možnost pro mě neexistovala !! Vše se povedlo, byl jsem přijat a absolvoval šest let studia. I přes některá  “pracovně-morální zaváhání”, na které pak většinou následovala dramatičtější odezva během výuky, jsem se během celého studia cítil jako v sedmém nebi.

Díky vlivu prof. Malotína jsem měl další sen – odejít studovat do Francie, a to vlastně od svých dvanácti let, kdy jsem dostal od prof. Malotína svou první kazetu s flétnisty J.-P. Rampalem, R. Bourdinem, M. Debostem a A. Marionem. V maturitním ročníku jsme pak na vlastní kůži zažili Sametovou revoluci se stávkami a demonstracemi a cesta do Francie se najednou přiblížila o značný kus blíže, konečně bylo možné vyrazit za hranice i západním směrem. Před ukončením 6. ročníku jsem potkal v Praze prof. Bernolda, který mi po svém pražském koncertě poradil, ke komu jít do Francie studovat, vše v Paříži během několika dní zařídil a za tři týdny (!!) jsem jel již na konzultaci na konzervatoř ve Versailles; a o týden později byly přijímací zkoušky. Po přijetí jsem nakonec zůstal ve Francii 8 let. Poté jsem vystudoval ještě vysokou školu CNSM v Lyonu, a to již ve třídě prof. Bernolda, a odehrál jednu koncertní sezonu v Orchestre National de Lyon.

Po roční zastávce v Den Norske Operaen v Oslu jsem se vrátil v roce 2002 zpět domů. Někdy v té době byl konkurz na místo profesora flétny na Pražské konzervatoři. Prof. Malotín mi tehdy o konkurzu telefonoval a nabádal mě, ať se přihlásím. Po krátkém přemýšlení jsem se tedy přihlásil. Za nějakou dobu se mi ozvala kancelář Pražské konzervatoře, zdali bych mohl přijít, jelikož se objevil problém s mým vzděláním a není jisté, zdali se mohu vlastně konkurzu zúčastnit.
Na jednání jsem se dozvěděl, že jeden z externích členů konkurzní komise tvrdí, že pokud jsem nevystudoval AMU, neměl bych být zřejmě ke konkurzu vůbec pozván a že není jisté, zdali je studium na vysoké hudební škole v Lyonu ve třídě prof. Bernolda srovnatelné se vzděláním na AMU. Věděl jsem, že srovnatelné není, proto jsem se také do prestižní třídy prof. Bernolda v Lyonu hlásil !! Neměl jsem tehdy chuť v takové neznalé atmosféře pokračovat v procesu přijímacího řízení a čekat, co se bude dít u konkurzu samotného, a z konkurzu jsem se k lítosti prof. Malotína odhlásil. V tu dobu bylo volné místo i na Konzervatoři v Plzni, kde bylo mé dosažené vzdělání naopak vítáno, jak ředitelem M. Brejchou, tak mojí budoucí dlouholetou a milou kolegyní J. Brejchovou, nyní Ryškovou, absolvoval jsem konkurz a začal učit na konzervatoři v Plzni.

Během následujících dvou let se pak na Pražské konzervatoři situace postupně měnila, přišel nový ředitel P. Trojan a poté i nový vedoucí dechového dřevěného oddělení M. Lopuchovský a v čase těchto změn se opět uvolnilo místo pedagoga flétny. Mé vzdělání pak po dvou letech najednou přestalo být negativním tématem a byl jsem přijat coby pedagog flétny v roce 2005. A můj prof. Malotín měl konečně radost, že to dopadlo, jak si přál.

Plnily se mi tak neustále sny a představy o tom, abychom poskytli našim flétnistům nové či prověřené a úspěšné informace a umožnili jim rozšiřovat hudebně-flétnové obzory. Do budoucna bych si ještě moc přál, aby se ve výuce začali mnohem více využívat poznatky autenticky poučené interpretace. V tomto směru je celé naše hudební školství na velmi špatné úrovni a v porovnání se západními školami katastrofálně pozadu, z mého pohledu až o desítky let.

Za dobu svého působení na Pražské konzervatoři jsem měl štěstí na řadu vynikajících studentů, kteří pokračovali dále ve studiu v zahraničí, vyučují na ZUŠ či hrají v orchestrech. S M.Lopuchovským jsme pak připravili řadu inspirativních Flétnových dnů Pražské konzervatoře, kde zazněly premiéry skladeb, hráli mladí laureáti soutěží z ČR i ze zahraničí, zahrála či masterclasse měla řada významných osobností jako H. Schmeiser, B. Kuijken, C. Novakova, R. Trevisani či můj bývalý profesor Ph. Bernold a na půdě Pražské konzervatoře vznikla i Česká flétnová asociace, která nyní s novým vedením zasahuje již do všech míst naší republiky.

Posledním velkým snem je pak pořádání velkého mezinárodního flétnového festivalu. Téměř v každé zemi široko daleko se takové festivaly konají, jen u nás a na Slovensku ne. Je to vždy neuvěřitelně obohacující setkání plné inspirace, setkání a možnosti slyšet na jednom místě jak legendy flétnové hry, tak nové mladé výborné hráče, vyzkoušet desítky nástrojů či nabrat nové pedagogické poznatky.

Pražská konzervatoř mě provází životem od mých třinácti let a třeba se nám alespoň něco z toho ještě pod křídly této matky téměř všech konzervatoří (nezapomeňme na její úctyhodný a přitom svěží věk – 214 let) podaří !!

Jan Ostrý

Jan Ostrý

Foto Anna Rasmussen

Začal hrát na flétnu u prof. V. Žilky a poté za vedení prof. F. Malotína na Pražské konzervatoři. Ve studiích pokračoval na CNR de Versailles (prof. Ch. Rayneau), a později jako stipendista francouzské vlády na Conservatoire National Supérieur de Musique de Lyon ve třídě proslulého flétnisty Ph. Bernolda, kde ukončil studium jednomyslným udělením prestižní 1. ceny.

V průběhu svého studia se zúčastnil mistrovských kurzů u předních flétnistů, jakými jsou B. Kuijken, K. Hünteler, A. Marion, J. Zoon, či K. Zoeller.

V průběhu svého studia se zúčastnil mistrovských kurzů u předních flétnistů, jakými jsou B. Kuijken, K. Hünteler, A. Marion, J. Zoon, či K. Zoeller.

Vystupoval na významných koncertech a festivalech, mimo jiné na festivalu Styriarte v Grazu (založený pro projekty N. Harnoncourta), Haydn Festspiele v Eisenstadtu, pro Holandský rozhlas v Concertgebouw Amsterdam, s Kammerakademie Postdam ( dirigent V. Luks), festivalu Les jours de Pierre Boulez v Lyonu a St.-Etienne (za vedení P.Bouleze), Pražském Jaru, Svatováclavském hudebním festivalu, festivalu rozhlasu ORF Eggenberger Schosskonzerte v Grazu, Haydnovy hudební slavnosti, Martinů Fest ve Vídni, Mezinárodním flétnovém festivalu v Maastrichtu,
festivalu Mitte Europa, Smetanově Litomyšli, festivalu Concentus Moravie (s PKF a J.Bělohlávkem), Saison Tchéque ve Francii a řadě dalších.

Spolupodílel se na nahrávkách pro vydavatelství Studio Matouš, Supraphon, Naxos, Nimbus Records, Český rozhlas, ORF, France Musique či Avro Klassiek.

V koncertní sezoně 1999/2000 byl na jednu sezónu zastupujícím sólo-flétnistou v „Orchestre National de Lyon“, poté působil na stejném postu v „Den Norske Operaen Oslo“.

Jako vyhledávaný pedagog je zván k výuce na řadě mistrovských kurzů, např. European Flute Academy ve Fissu, Neuberger Kulturtage, Academie International d’Eté v Nice, Internationale Meisterkurse ve Vaduzu, Universität fur Musik und darstellende Kunst ve Vídni, a je zván do odborných porot na Conservatoire national supérieur de Musique v Lyonu, Pražského jara, Concertina Praga, Flautiada Competition na Slovensku, EMCY Competition v Dubrovniku, Papandopulo Competition v Záhřebu, Distant Chords ve Splitu a řadě dalších.

V současné době vyučuje na Musik und Kunst Privatuniversität der Stadt Wien, Fakultě umění Ostravské univerzity, Pražské konzervatoři a Konzervatoři Plzeň.