Známí neznámí

Vánoční dárek pro čtenáře webu ČFA, rozhovor s mladým flétnistou Timem Kadlecem.

Přejeme vám klidné Vánoce a úspěšný nový rok.
Představenstvo ČFA

Špičkový mladý flétnista, hráč v našich předních orchestrech, brněnský patriot a velmi aktivní člověk se širokým rozhledem. Tím vším je Tim Kadlec, který poskytl svůj čas k rozhovoru pro ČFA.

Time, řekni nám něco o svých začátcích – jak se z tebe stal flétnista? Byla tvoje cesta k flétně přímočará nebo trnitá?

Na flétnu jsem začal hrát ve svých 13 letech. Předtím jsem se věnoval klavíru a klasické kytaře. Ani jeden z těchto dvou nástrojů mě však natolik neoslovil jako právě flétna.

Hraješ v předních českých orchestrech, operních domech a také v muzikálových divadlech: co tě baví na orchestrální hře, operní hře a co naopak na divadelní produkci? Čemu bys chtěl dát do budoucna spíše přednost?

Nesmírně si vážím důvěry, kterou ve mě mí kolegové vkládají a jaké se mi dostávají příležitosti. Na symfonické hudbě jsem vyrostl a vždy jsem si myslel, že právě ta mě bude v budoucnu živit.

Měl jsem možnost být jeden rok v angažmá Symfonického Orchestru Českého Rozhlasu, kde jsem nabyl spoustu zkušeností. Během mého ročního půl úvazku v SOČRu jsem byl zároveň členem Národního divadla Brno za náhlou nemoc. Na tomto místě musím říct, že opera je právě to, co bych chtěl v budoucnu dělat. Líbí se mi celý proces práce – od zkoušení po premiéru a samotné reprízování jednotlivých inscenací. Tím, že každá opera je ve valné většině přes dvě hodiny dlouhá, flétnista se tam vyřádí a to mám rád.

Na opačné straně spektra stojí muzikál…z mého pohledu se jedná spíše o pop než o klasickou hudbu.
Při hraní muzikálu přicházím na jiné myšlenky a setkávám se s úplně jiným druhem kolegů než v orchestrech symfonických a operních. Nejedná se o žánr, který bych chtěl celý život dělat, ale je to vždy příjemná změna a vypadnutí ze všedního dění muzikantského života.

V blízké době tě čeká jeden zahraniční konkurz (nebudeme prozrazovat) – řekni nám, jaký je požadován konkurzní repertoár? A liší se nějak konkurzy v ČR oproti těm zahraničním?

Konkurzní repertoár ke všem současným mezinárodním konkurzům si je víceméně dost podobný. Stále se opakují party – jako například sólo z Brahmsovy čtvrté symfonie, Scherzo ze Snu Noci Svatojánské od Mendelssohna-Bartholdyho, a tak podobně. Zahraniční konkurzy se určitě liší zejména v počtu účastníků. Zatímco v ČR se u konkurzu setkáváme s 10–20 flétnisty, jinde v západní Evropě to bývá něco kolem 50 flétnistů a v Americe třeba i 100 až 150 flétnistů ucházejících se o jednu pozici. S vysokými počty se ale (bohužel) nesnižuje kvalita hráčů, spíše naopak. Proto nezávidím situaci mladým nadějným flétnistům, kteří budou mít v budoucnu obrovskou konkurenci pro získání svého vysněného místa.

Tvoje jméno je také spojeno se Summer Flute Orchestral Academy: můžeš nám přiblížit, o co se jedná?

Summer Flute Orchestral Academy, ve zkratce SFOA, je takové moje dítě. Nápad na tyto kurzy se mi zrodil v hlavě asi před dvěma lety. Za dob svých studií na HAMU jsem se jako student účastnil všemožných masterclass s významnými flétnisty, ale pořád mi něco chybělo. Něco, co by mě připravilo na svět konkurzů. Něco, co by mě připravilo na realitu, ve které se budu ucházet o práci v orchestru. Vyústilo to právě v SFOA.

Myšlenkou bylo uspořádat intenzivní týdenní kurz, který bude zaměřený pouze na orchestrální konkurzy a orchestrální repertoár vedený špičkovými lektory z oboru. To vše se nám podařilo za pomoci spolufinancování z programu Erasmus+ a projektu partnerství spolupráce malého rozsahu, kterou jsme navázali se slovenskou organizací Flautiada (která organizuje mezinárodní soutěž na Slovensku každé dva roky).

Studentům se během 7 dní dostalo jedné lekce masterclass s Emily Beynon, dvou soukromých hodin orchestrálních partů s Robertem Hegerem a Ivicou Gabrišovou, zúčastnili se workshopů na problematiku orchestrálních konkurzů včetně workshopu opravy nástroje a v závěru celého kurzu si samotný konkurz vyzkoušeli nanečisto. Pevně doufám, že se nám z této akademie podaří udělat tradici a budeme tak mít v České republice kurzy, které budou přínosem pro studenty u nás i v zahraničí.

Chtěl by ses do budoucna také věnovat nějakému druhu pedagogické činnosti?

Pedagogická činnost mě velmi láká. Na ZUŠ si netroufám – přijde mi to jako moc velká zodpovědnost, učit děti od úplných základů. Více by mě bavilo pracovat se studenty staršími. Ať už na konzervatoři či akademii. V plánu mám doktorské studium, tak možná mě potom vítr někam zavane. Ale myslím si, že na učení obecně mám zatím čas. Ještě jsem se toho tolik nenahrál, abych měl co předávat.

Díky za rozhovor!

Já děkuji za pozvání!

Kamila Cretan

Tim Kadlec se narodil 7. února 1997 v Brně. Studoval na tamní konzervatoři ve třídě Mgr. Boženy Růžičkové. Ve studiu pokračoval na Akademii múzických umění v Praze ve třídě prof. Radomíra Pivody. Je vášnivým komorním a orchestrálním hráčem. Společně s Moravským dechovým kvintetem podnikl turné po Francii a Skotsku. Sám provedl sólové recitály po jihomoravském kraji a rovněž po Skotsku. Mezi jeho soutěžní úspěchy patří 1.cena na mezinárodní soutěži Pedro Diaz 2017 v Portoriku, kde byl na měsíční stáži v Puerto Rico Symphony Orchestra a 1. cena na soutěži Pardubické dechy v roce 2017. Pravidelně se účastní mistrovských kurzů: Emmanuela Pahuda, Ulla Miilmanna, Denise Bouriakova, Roberta Winna, Emily Beynon a další. Tim klade důraz na orchestrální hru. Od srpna 2019 se stal členem Symfonického orchestru Českého rozhlasu na jeden rok jako výpomoc a jako výpomoc působil i v Národním divadle Brno. Pravidelně spolupracuje s Českým Národním Symfonickým Orchestrem. Pro Český rozhlas nahrál Tanec kozy od A. Honeggera a Dialogy Jiřího Dvořáčka.