Naše putování po stopách pedagogů-flétnistů Pražské konzervatoře pokračuje. Přísně chronologicky by zde měl být Jan Riedlbauch. Toho ale představíme později. Dalším v řadě je Miroslav Lopuchovský.

Svou hudební dráhu začal Miroslav Lopuchovský (narozen 12. 4. 1955 v Kladně) studiem houslí v tehdejší Lidové škole umění (LŠU) v Kladně. Ve 13- ti letech přešel v téže škole na příčnou flétnu do třídy Jana Olejníka. A o dva roky později už byl studentem Petra Brocka na PK. Tu zakončil veřejným koncertem s orchestrem v roce 1976 a zájezdem do italské Sieny, kde hrál několikrát Koncert pro flétnu a orchestr J. Páleníčka. Na HAMU v Praze studoval u profesora Františka Čecha (1976-1981) a svá studia zakončil i tam vystoupením s orchestrem (J. Ibert- Koncert pro flétnu a orchestr). Po roční vojenské prezenční službě v AUS VN působil do roku 1987 v Symfonickém orchestru Československého rozhlasu nejprve jako 2. flétnista s povinností pikoly, od roku 1984 jako 1. flétnista. Na PK vystudoval také kompozici u Jindřicha Felda a Ilji Hurníka. Jako celoživotní vzor ho provázel František Malotín. Nejprve se setkali na PK, kde ho tento vynikající pedagog učil hře na pikolu. Ihned po skončení vojenské prezenční služby spolu hráli v Symfonickém orchestru Československého rozhlasu. Od školního roku 1987/88 se opět setkali na PK jako pedagogové. Tato etapa trvala až do odchodu Františka Malotína z PK v roce 2004. I poté se setkávali na různých akcích, zvláště na flétnových dnech, pořádaných M. Lopuchovským na PK.

Pedagogickou dráhu na PK začal ML po odchodu ze SOČRu v roce 1987 s jednou studentkou hlavního oboru. Dále vyučoval orchestrální studie, hru na pikolu a další přidružené předměty (metodiku, dějiny a literaturu příčné flétny aj.). Právě výuka orchestrálních studií (později studium orchestrálních sól- SOS) ho přiměla k vydání orchestrálních sól a technicky náročnějších míst ze všech Beethovenových symfonií (Pokus o návod jak studovat orchestrální party). Její jedinečnost spočívá v nahrání výše zmíněných částí Beethovenových symfonií orchestrem studentů PK, avšak bez flétnového partu.
Postupně se situace měnila a přibývali studenti hlavního oboru, tedy příčné flétny. Hned na začátku devadesátých let minulého století chtěl vydávat flétnový časopis. I když tento plán ztroskotal, neodradilo ho to od hledání jiných možností propagace příčné flétny u nás. V roce 1997 uspořádal první flétnový den na PK. Následovalo další 22 ročníků, které zastavila až pandemie v roce 2020. Od roku 2006 do roku 2021 byl vedoucím oddělení dechových dřevěných nástrojů na PK. Inicioval zavedení tří nových hlavních oborů (zobcová flétna, saxofon a barokní příčná flétna). Na PK přivedl spoustu výborných pedagogů, za nimiž přicházejí studenti z celé ČR. Od konce devadesátých let minulého století do roku 2015 uspořádal desítky hudebních představení pro děti ze Základních škol. Tyto pořady shlédlo přes 60 000 dětí. V roce 2018 založil společně s Janem Ostrým a Janou Ryškovou Českou flétnovou asociaci.
Jak už bylo řečeno, jeho celoživotním vzorem v pedagogické práci byl nestor českých flétnistů František Malotín. Ve výuce vycházel a vychází právě z jeho poznatků. Mezi jeho absolventy patří např. Marie Kroužková (Buchalová), Monika Abrahamová (Herianová), Jakub Klögner, Tomáš Stýblo či Tomáš Závora.

ML