Konzervatoř Pardubice slaví v tomto školním roce významné jubileum-40 let od založení školy. Také proto jsem položil několik otázek jejímu dlouholetému řediteli a pedagogovi, flétnistovi Jaromíru Hönigovi.

Povězte nám něco o sobě
V letech 1959–1965 jsem studoval hru na flétnu na konzervatoři Brno ve třídě prof. Oldřicha            Slavíčka. Absolvoval jsem veřejným koncertem se školním orchestrem (Koncert D dur J. Haydna). Během studia 5. a 6. ročníku jsem vždy přes sezónu působil v orchestru Františkovy Lázně (vždy od května do října – s povolením školy). Po absolutoriu konzervatoře jsem byl přijat na JAMU Brno (1965–1969) rovněž do třídy prof. O. Slavíčka. Ve druhém ročníku studia JAMU jsem úspěšně vykonal konkurz do tehdejšího brněnského rozhlasového orchestru, kde jsem působil na pozici 1. flétnisty do konce studia. JAMU jsem absolvoval s červeným diplomem veřejným recitálem, potom následovala roční presenční vojenská služba ve Vojenském uměleckém souboru v Bratislavě (1969–1970).V roce 1970 jsem nastoupil do Východočeského státního komorního orchestru Pardubice, dnes Komorní filharmonie Pardubice, kde jsem působil celkem 17 sezón. Vedle mého profesora O. Slavíčka, který mou hudební dráhu ovlivnil jistě nejvíce, to byl především tehdejší šéfdirigent orchestru Libor Pešek, jehož zásluhou jsem dostal řadu sólistických příležitostí s „mateřským“ orchestrem, a to doma i v zahraničí. Absolvoval jsem asi 50 sólových koncertů (Mozart, Haydn, Hipmann, Ryausov, Kapr, Martinů, Fils, Bach aj.) na abonentních koncertech, festivalech i zahraničních zájezdech orchestru (Holandsko, Polsko, Itálie, SRN, Rumunsko aj.). Měl jsem příležitost hrát pod vynikajícími dirigenty (např. L. Pešek, J. Vlach, L. Slovák, J. Bělohlávek, V. Válek, Dr. V. Smetáček, J Pinkas a dalších, a též mnoha dirigentů zahraničních, kteří hostovali v Pardubicích). Se „svým“ orchestrem jsem natočil pro Čs. rozhlas některé skladby flétnové literatury: J. Haydn – Koncert D dur, A. Fils – Koncert D dur, S. Hipmann – Introdukce a Capriccio. S manželkou Sylvou Hönigovou jsme založili Komorní duo, které absolvovalo mnoho koncertů včetně festivalových a pro Čs. rozhlas natočilo přes 20 skladeb flétnové komorní literatury (M. Blavet, G. Ph. Telemann, F. Poulenc, F. X.  Richter, A. Hájek, G. Hüe, J. A. Hasse, F. Benda aj.), a premiérovali některé skladby svých současníků (A. Hájek, I. Kurz). Komorní duo se postupně rozšířilo na trio a později kvarteto (jak dospívali syn s dcerou, kteří rovněž působí v hudebním světě). Soubor k mým 60. narozeninám vydal profilový CD. Soubor byl před několika roky pozván k účasti festivalu sakrální hudby v Polsku. Od roku 1970 (od 2. roku existence Konzervatoře Pardubice) jsem na škole zprvu působil jako externí pedagog, později jako zástupce ředitele a od roku 1999 12 roků na pozici ředitele školy. Z mé třídy vyšla řada absolventů, z nichž k nejlepším patří Roman Novotný (člen ČF), Helena Mochanová (členka SOČRu Praha), Silvie Mechová (pedagog Konzervatoře Pardubice), Markéta Voráčová (členka někdejší „mozartovské opery“ Praha), Hedvika Švendová (studující ve Francii) a její sestra Dominika, která se nyní uchází rovněž o studium ve Francii. Řada absolventů působí na různých pedagogických pozicích včetně těch vedoucích na ZUŠ v kraji (Leoš Nývlt, René Hönig, Šárka Hortová a další). Studenti z mé třídy se zúčastnili řady soutěží včetně mezinárodních, z nichž přiváželi různé ceny a ocenění.

Soutěž Pražské jaro 1968
Mezinárodní soutěže Pražské jaro 1968 jsem se zúčastnil ve 3. ročníku studia JAMU. Ze 40. soutěžících jsem jako jeden ze šesti postoupil do 3. kola a získal 2. cenu (o níž se dělím s Jamesem Golwayem) a titul laureáta soutěže. Setkání s J. Golwayem bylo velmi příjemné. Měl jsem s ním shodou okolností i společnou „cvičnou“ místnost. Byl velmi milý kolega, u něhož jsem obdivoval především nádhernou tónovou kulturu. Rozdíl mezi námi však byl v tom, že on si dovezl s sebou dva skvělé nástroje, zatímco já jsem měl pouze školní nástroj Ph. Hammig. Na základě výsledku na soutěži mne oslovila tehdejší agentura v Praze a nabídla koncert v kostele u sv. Mikuláše v Praze, který jsem absolvoval s varhaníkem Josefem Puklem. Zaměstnavatel–tedy rozhlas Brno-mi dal několik dalších příležitostí. Chtěl jsem se asi po roce zúčastnit flétnové soutěže v Mnichově, ale tehdejší MK mi oznámilo, že naše republika tuto soutěž nebude v tomto roce obesílat (rok 1969!!). Můj úspěch na soutěži mi pomohl jednak k sólistickým příležitostem, o nich jsem již psal, ale i k dalším nabídkám–sólové koncerty s Filharmonií Ostrava (včetně zájezdu do tehdejšího Západního Berlína), Karlovarským orchestrem, Filharmonií Hradec Králové aj.

Konzervatoř Pardubice
Založení Konzervatoře Pardubice byl počin zejména dvou osobností–doc. Václava Rabase     (varhaník) a Mgr. Miloslava Stříteského (zpěv).  Z počátečních omezených možností je to dnes škola s dobrým jménem, která je respektována všemi sesterskými školami. Všichni ředitelé (V. Rabas, M. Stříteský, J. Hönig a současný Mgr. Dalibor Hlava) se vždy snažili vytvářet maximálně možné podmínky pro školu. A výsledky jsou dobrým odrazem tohoto snažení. Konzervatoř Pardubice má po celou dobu své existence dva obory – hudební (klavír, varhany, dirigování, housle, viola, violoncello, kontrabas, flétna, hoboj, klarinet, saxofon, fagot, lesní roh, trubka, trombon, tuba, bicí nástroje, akordeon, kytara) a obor sólový zpěv. Ze stovek absolventů je řada těch, kteří dnes patří mezi významné osobnosti hudebního dění doma i v zahraničí. Ten seznam je dlouhý a nerad bych na někoho nechtěně zapomněl. Omezím se proto jen na toto konstatování. Škola v tomto roce vydá podrobný text o své   historii, kde budou významní absolventi uvedeni. Na škole učili významné osobnosti: např V. Rabas – varhany, M. Stříteský – zpěv, I. Straus– housle, S. Šubrtová – zpěv, O. Tvrdý-lesní roh, A.Vlasáková-klavír aj. V současnosti to jsou např. A. Bárta-varhany, J. Fowler Fraňková-klavír, J. Chaloupková – zpěv, J. Brych – dirigování, P. Saidl-kytara aj.

Jak vnímáte Vaši školu v současnosti?
Konzervatoř Pardubice je dnes významnou součástí hudebního a pedagogického dění našeho    regionu, ale své přesahy má i v celostátním měřítku. Patří mezi úspěšné a respektované instituce s dobrými výsledky své práce. Každoročně realizuje řadu koncertů a rovněž jedno významné představení např.opery (Hubička, Prodaná nevěsta, Veselohra na mostě, V studni), nebo jinak koncipovaná představení (Divadelní ředitel, Figarova svatba).   Těmito akcemi se výrazně zapisuje do povědomí veřejnosti, což má příznivé důsledky v zájmu uchazečů o studium. Škola nabízí mimo denního i formu kombinovaného studia. Každoročně má převis zájemců o studium a může si tedy vybírat ty nejperspektivnější. Její studenti rovněž často „bodují“ na nejrůznějších soutěžích, včetně těch mezinárodních.

A co ještě?
Během svého uměleckého života jsem dostal několik nabídek od jiných institucí (Filharmonie Brno, Pražský komorní orchestr bez dirigenta), ale vždy jsem se nakonec rozhodl pro další působení v Pardubicích. Z retrospektivního pohledu musím konstatovat, že to asi bylo rozhodnutí dobré, protože jsem zde získal skutečně mnoho uměleckých příležitostí jako flétnista, později i jako pedagog, včetně čtvrt století působení ve vedoucí funkci na Konzervatoři Pardubice. V tento čas (vzhledem k věku) jsem řadový pedagog a vedoucí oddělení dechových nástrojů, ale mohu zúročovat zkušenosti získané z předchozích let.  To je i důvodem, že jsem zván do různých odborných porot doma (včetně Ústředních kol ZUŠ), i v cizině (Wroclaw, Gluchalazy), a to opakovaně. Možná poněkud překvapující sdělení bude fakt, že jsem na škole založil Komorní dechovku Konzervatoře Pardubice a o něco později i swingovou kapelu Konzervatoře Pardubice „Banda di Feste. Jsem uměleckým vedoucím obou souborů, které koncertují po regionu, prezentují se pravidelně celovečerními koncerty. Komorní dechovka byla hostem slavností na českém  velvyslanectví ve Vídni. A tamní tisk o ní napsal článek s titulkem: „Banda di Feste ve Vídni  skutečně zabodovala“.

Ptal se ML, odpovídal Mgr. Jaromír Hönig