V příspěvku „FM Příčná flétna-Praktická metodika“ jsem avizoval pokračování o této nevšední učebnici flétnového hraní. Důvodem jsou nahrávky někdejších studentů Pražské konzervatoře FM, které měly být součástí Praktické metodiky, ale z mnoha důvodů se do vydání nedostaly. A bylo by škoda tyto (dnes už historické) nahrávky přejít bez povšimnutí. Také proto, že na nich hrají dnes už naši přední flétnisté. Zároveň je jistě dobré si připomenout, kdo všechno u FM studoval.
Pokud budeme posuzovat pouze technickou kvalitu (tedy sejmutí zvuku) těchto nahrávek, mohou se nám zdát (z pohledu dnešních možností) ne zcela kvalitní. Měli bychom ale vzít na vědomí, že snímky nebyly pořizovány profesionálnímu zvukaři ani odpovídající technikou. Nicméně kvalita způsobu hraní se zde projevuje zcela jasně. Ale dejme slovo autorovi Praktické metodiky, aby sám přiblížil své názory a postoje.

Poznámky k nahrávkám.
O kvalitě přiložených nahrávek chci poznamenat, že je nezbytné přihlédnout k tomu, že to nejsou studiové snímky dlouho připravované a vylepšené případnými střihy. Často to jsou nahrávky živé, nahrané před moha léty někdy i jednoduchými kazetovými magnetofony pochybné technické úrovně (mnohdy v nežádoucích akustických podmínkách). Mají jenom sloužit jako názorný příklad uplatnění vyučovací metody mé praxe popsané již v prvním vydání„Praktické metodiky.“
Doplnění textu zvukovými ukázkami považuji za důležité. Dal mně k tomu podnět jeden neznámý účastník kurzů v Kroměříži, kde jsem poprvé mimo školní učebny v roce 1987 začal šířit u nás dosud neobvyklé poznatky o flétnové technice hraní. Tam se na jednom shromáždění ukázalo, že moje tvrzení nejsou zpočátku tak úplně všeobecně přijímána a po jednom takovém mém výkladu mně to potvrdil ten zmíněný účastník sedící v poslední řadě, když zdvihl ruku a rozhodně prohlásil: “To nám ale říká každej, že má pravdu.“ Dal jsem mu zapravdu a uvědomil si, že jsem opomenul to podstatné. Nejprve seznámit posluchače s výsledky metody, pro kterou si na kurzy s důvěrou přijeli. Z té příhody jsem se poučil a hned příštím rokem se mnou jeli do Kroměříže moji žáci, kteří kurzy zahajovali celovečerním koncertem. Podobně jsem postupoval také na jičínských kurzech a brzy jsem si ověřil, že včasným informováním posluchačů o nových zajímavostech jim pomohu jejich rozhodování urychlit. Proto také i seminář v Londýně v r. 1991 zahajovala Hanka Knauerová svým recitálem s klavírem a s potěšením přijímám skutečnost, že se stejná myšlenka uchovává na Letních flétnách v Českých Budějovicích dodnes.

Přiložené zvukové snímky ke knize by chtěly, i když nedokonalým způsobem, sloužit k lepšímu pochopení náplně „Praktické metodiky“ a podpořit snahu přijmout skutečnost, že také i flétna (zejména současné výroby) nabízí možnosti, jako nikdy před tím; znělého hraní v celém svém rozsahu právě tak, jak přirozeně zvučně znějí ostatní hudební nástroje ve všech svých polohách. Údaje o stáří žáků, o jejich ročníkovém zařazení a o obtížnosti hraných skladeb by také měly ozřejmit podstatu předložené metody. Jsem vděčný, že se přidané nahrávky ke knížce zveřejní zde a profesoru Lopuchovskému za tak důležitou podporu velmi děkuji.

V Praze dne 10. 1. 2019
 František Malotín

HANA BROŽOVÁ KNAUEROVÁ *9. 3. 1980

Po studiu na Konzervatoři v Praze (prof. František Malotín) a na pražské Akademii múzických umění (prof. Jiří Válek) pokračovala Hana Knauerová ve studiu na Conservatoire Supérieur de Musique v Paříži u Claude Lefebvre a na Vysoké hudební škole v Ženevě u Jacquese Zoona. Po dobu studia ve Švýcarsku byla stipendistkou Švýcarské vlády a absolvovala v červnu 2006 získáním Diplôme de Soliste s nejvyšším možným oceněním poroty.
Stala se laureátkou několika soutěží u nás (např. Concertino Praga – 2. cena) i v dalších evropských zemích: Pearl Flute Competition v Londýně (1. cena), European Music Prize 2000 v Hannoveru (1. cena), Concours Européen de Musique ve francouzské Picardii (1. cena), Concours Léopold Bellan v Paříži (1. cena) nebo Concours National du Jeune Flutiste v Paříži (1. cena). Jako sólistka se představila s orchestry Plzeňské filharmonie, Moravské Filharmonie Olomouc, Pardubického komorního orchestru, Radio Philharmony Hannover, Komorními sólisty Bratislava a Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK.  Aktivně se věnuje i komorní hudbě. Spolupracuje s klavíristkou Petrou Matějovou. Je členkou ensemblu Venti Diversi.
V letech 2001-2006 spolupracovala s orchestry  Orchestre Symphonique de Mulhouse, l´Ensemble Orchestral de Paris a Orchestre de Chambre de Lausanne. Mimo jiné se věnuje i pedagogické činnosti. V letech 2007-2009 vyučovala na ZUŠ Praha 5 a od roku 2010 do 2013 pusobila na ZUŠ Charlotty Massarykové v Praze 6.
Hana Brožová je od prosince 2003 sóloflétnistkou Symfonického orchestru hl.m.Prahy FOK.

Franz Doppler – Uherská fantazie; Hana Knauerová, 1. ročník konzervatoře, Concertino Praga

Nicolo Paganini – 24. Capriccio; Hana Knauerová, 5. ročník konzervatoře, Letní flétny v Jičíně

JAN NOVOTNÝ *18.4. 1974

Narodil jsem se v Jičíně. Během školní docházky jsem navštěvoval Základní uměleckou školu v Novém Bydžově,kde jsem se učil hrát  na příčnou flétnu.Po skončení školní docházky v roce 1988 jsem byl přijat do Vojenské hudební školy Víta Nejedlého v Roudnici nad Labem později Vojenská konzervatoř na obor flétna a pikola. V roce 1992 jsem studium ukončil maturitní zkouškou. V témž roce jsem se přihlásil na konkurz do Ustřední  hudby Armády České Republiky na místo pikolisty a konkurz jsem vyhrál. V letech 1993-1995 jsem absolvoval 5.a 6. ročník pražské konzervatoře u p. profesora Františka Malotína. Na podzim roku 1997 jsem zvítězil v konkurzu  na místo pikolisty do Symfonického orchestru Českého rozhlasu. V tomto tělese jsem působil od listopadu roku 1998 až do roku 2002. Hned poté jsem se vrátil zpět do Ustřední  hudby AČR, kde působím dodnes. V té době jsem také aktivně spolupracoval s přednímy symfonickými a dechovými orchestry např. FOK,ČNSO, Hudba Hradní stráže a Policie ČR,Komorní opera Praha a další. S ÚH AČR jsem sólově vystupoval v mnoha zemích Evropy ale i zámoří a Skandinávie, např. v Americkém Norfolku, Kanadském Quebécu nebo Norském Oslo. Největší ctí však pro mne bylo vypomáhat v České filharmonii. Od roku 2008 jsem přijal nabídku vyučovat hru na pikolu na Pražské konzervatoři, kde působím dodnes.

Jan Novotný

Jan Novotný, 6. ročník konzervatoře, Koncert ÚH ČA v Rudolfinu.
Upozornění! Tuto audio nahrávku, vzhledem ke špatné kvalitě záznamu, nelze na některých mobilních zařízeních přehrát!

Dodatek ke zvukovému snímku.
V roce 1995 slavila Ústřední hudba Armády České republiky 45. výročí svého založení. Slavnostní koncert, který se konal 24. listopadu 1995 v pražském Rudolfinu představil orchestr  v repertoáru složeném z transkripcí české a světové „vážné“ hudby.
Jako třetí skladba programu byl pikolový třívětý koncert  C-dur od Antonia Vivaldiho, který přednesl Jan Novotný, který hrál celý program u pikolového partu v orchestru a na Vivaldiho jen předstoupil před orchestr a když dozněl bouřlivý potlesk po 3. větě, tak se vrátil opět do orchestru pokračovat v programu koncertu. Slavnostní koncert se uskutečnil krátce po Honzově absolvování 6. ročníku konzervatoře. Chci ještě poznamenat,že i tento koncert hrál na nástroj výroby Stanislava Findy.

František Malotín

JAN OSTRÝ *9.2. 1972

Začal hrát na flétnu u prof. V. Žilky a poté za vedení prof. F. Malotína na LŠU Voršilská a na Pražské konzervatoři. Ve studiích pokračoval na CNR de Versailles (prof. Ch. Rayneau), a později jako stipendista francouzské vlády na Conservatoire National Supérieur de Musique de Lyon ve třídě proslulého flétnisty Ph. Bernolda, kde ukončil studium jednomyslným udělením prestižní 1. ceny.
V průběhu svého studia se zúčastnil mistrovských kurzů u předních flétnistů jakými jsou B. Kuijken, A. Marion, J. Zoon, K. Hünteler či K. Zoeller.
Vystupoval na významných koncertech a festivalech, mimo jiné na Pražském Jaru, festivalu Styriarte v Grazu (založený pro projekty

Harnoncourta), Haydn Festspiele v Eisenstadtu, pro Holandský rozhlas v Concertgebouw Amsterdam, festivalu Dny Pierra Bouleze v Lyonu a St.-Etienne (za vedení P.Bouleze), Svatováclavském hudebním festivalu, festivalu rozhlasu ORF Eggenberger Schosskonzerte v Grazu, Haydnovy hudební slavnosti, Martinů Fest ve Vídni, Mezinárodním flétnovém festivalu v Maastrichtu, festivalu Mitte Europa, Smetanově Litomyšli, festivalu Concentus Moravie (s  J.Bělohlávkem), Saison Tchéque ve Francii a řadě dalších.

Spolupodílel se na řadě nahrávek pro vydavatelství Studio Matouš, Supraphon, Naxos, Nimbus Records, Český rozhlas, ORF, France Musique či Avro Klassiek.
V koncertní sezoně 1999/2000 byl sólo-flétnistou v „Orchestre National de Lyon“, v sezóně 2001/2002 působil na stejném postu v „Den Norske Operaen Oslo“.
Jako vyhledávaný pedagog je zván k výuce na řadě mistrovských kurzů  a účasti v odborných porotách, např. Academie International d’Eté v Nice, Internationale Meisterkurse ve Vaduzu, Universität fur Musik und darstellende Kunst ve Vídni, Conservatoire national supérieur de Musique v Lyonu, Concertino Praga a dalších. Od roku 2001 je stálým pedagogem na European Flute Academy v rakouském Fissu a od roku 2003 i na hudebních seminářích při festivalu Neuberger Kulturtage.
V současné době vede flétnové třídy na Pražské konzervatoři, Fakultě umění Ostravské univerzity a na „Musik und Kunst Privatuniversität der Stadt Wien“.

J.J. Quantz – Sonáta D-dur; Jan Ostrý, 4. ročník konzervatoře, Letní flétny v Jičíně, hlavice F. M.

PAVEL MUZIKÁŘ *14. 2. 1971

Schopným žákem také byl Pavel Muzikář, kterému jsem rovněž na Voršilské pomáhal utvořit přirozený pocit prvního přiložení flétny ke rtům. Do mé třídy patřil i na Pražské konzervatoři a s oblibou jsem mu dával možnost uplatnění na zahajovacích koncertech kurzů v Kroměříži 1988 a od roku 1989 v Jičíně. Pomáhal tak svým hraním účastníkům kurzů demonstrovat metodu obsaženou v „Praktické metodice.“
V době nahrávky byl Pavel ve 3. ročníku konzervatoře a zvukový snímek je bez úprav z roku 1988.
Konzervatoř slavnostně uzavřel ve Smetanově síni Obecního domu, kde hrál s orchestrem koncert Zdeňka Lukáše. Ale během dalšího studia na pražské AMU byl nucen ze zdravotních důvodů flétnu trvale opustit.

František Malotín

J. Ibert – Kovert 3.věta; Pavel Muzikář, 3.ročník konzervatoře, hudební studio, hlavice F. M.

PETR POKORNÝ *1956

Petr Pokorný se začal seznamovat se základy flétnového hraní v roce 1968 na LŠU ve Voršilské ulici, kde se stal mým prvním žákem. Byl mně svěřen zodpovědný úkol: dobře posadit náústek pod spodní ret Vždy jsem se na ten tajemný obřad těšil a prožíval jsem ho s patřičnou vážností. O 20 let později to byl Ondra Vaníček, který mně na této škole dal příležitost prožít podobnou událost naposled. Petrovo nadání bylo tak mimořádné, že za 3 roky hraní na flétnu se mohl zúčastnit tehdy 1. ročníku mezinárodní soutěže Concertino Praga s postupem z národního kola do mezinárodního. (Stal se tak prvním z řady sedmi mých žáků, kteří na sebe později v této soutěži upozornili. Na Pražskou konzervatoř nebyl Petr Pokorný zařazen do mé třídy protože mně v té době byli svěřováni pouze studenti dálkového studia. Ale již v průběhu prvního ročníku se ukázalo, že Petr nemůže ve studiu dál pokračovat pro hrubou nedocházku.

Flétny se však nevzdal a vrátil se zpět na Voršilskou. Tam se stal obávaným konkurentem v soutěžích LŠU. Po zjišťovací zkoušce byl na Pražskou konzervatoř přijat zpět, ale smutná historie se opakovala podruhé. To rozloučení se školou bylo tentokrát o to tragičtější, protože ho čekal nástup na dvouletou základní vojenskou službu. Ale ani po těch dvou létech flétna Petra neopustila a po další zjišťovací zkoušce byl přidělen jako „dálkař“ do mé třídy.
Konzervatoř úspěšně absolvoval s orchestrem v Národním domě na Vinohradech. Hrál tehdy, u nás ještě všeobecně málo známou skladbu od Louise Tulou 13. Grand sólo.
Stal se sólopikolistou orchestru Národního divadla. O místo první flétny neměl zájem i když patřičné předpoklady měl. Držel se domácí tradice, kdy jeho otec vynikající trumpetista v SOČRu celý život hrál spokojeně 2. trubku. Ale mimo si tu 1. trumpetu rád zahrál např. v Pražském komorním orchestru, nebo v katedrále sv. Víta, kde SOČR také čas od času bachovy kantáty hrál. Měli jsme tak příležitost obdivovat jistotu a lesk jeho vysoké sólové „bachovky.“

František Malotín

Vilém Blodek – Koncert 2.věta; Petr Pokorný, LŠU Voršilská, na flétnu hrál 3 roky

PETR VEVERKA *5. 5. 1975

Ke flétně mě přivedla paní Milada Sobotová na litomyšlské Základní umělecké škole B. Smetany. Poměrně dlouho jsem nebyl rozhodnut, zda se chci flétně věnovat profesionálně. Vystudoval jsem tedy nejprve Gymnázium Aloise Jiráska v Litomyšli. V roce 1991 jsem potkal na flétnové soutěži profesora Františka Malotína a ten mě definitivně nadchnul pro flétnu. V roce 1992 jsem začal studovat na Pražské konzervatoři v jeho třídě. Pravidelně jsem se účastnil flétnových kurzů v Jičíně, kde později vyučovala také Clara Nováková. V její třídě jsem se také účastnil Francouzsko – české hudební akademie v Telči. Po čtyřech letech jsem byl přijat na Akademii múzických umění v Praze, kterou jsem zakončil v roce 2001. Zde jsem studoval ve třídě prof. Jiřího Válka. Získal jsem 2. cenu v soutěži Concertino Praga a 1. cenu v soutěži konzervatoří v Kroměříži.
Členem České filharmonie jsem od září 2004. V letech 1996 až 2004 jsem působil v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu.

Petr Veverka

Moje první setkání s Petrem bylo v Uničově (?) na soutěži LŠU, kde jsem byl v porotě. Padl mně do oka a ve společném setkání ještě během soutěže se potvrdilo, že to je talentovaný žák se všemi předpoklady pro vážné studium v mé třídě. Nezapomněl jsem jak správně chápal připomínky ke staccatu a dechu ve Stamicově koncertu G-dur. Studium konzervatoře neodkládal. Stal se posluchačem 1. ročníku ještě v době, kdy dokončoval Gymnázium v Litomyšli maturitou. Svoji zodpovědnost prokázal na obou školách znamenitými výsledky. I v současnosti Petr hraje na moji zlatou hlavici, kterou zatím neodložil.

F. Malotín

Jean Rivier – Něžní ptáci; Petr Veverka, 4. ročník konzervatoře,  flétna F. M. 

 S. Prokofjev – Sonáta D-dur 3. a 4. věta; Petr Veverka, 4. ročník konzervatoře,  flétna F. M.

ŽOFIE VOKÁLKOVÁ

V roce 1992 absolvovala Pražskou Konzervatoř ve třídě prof. Františka Malotína, dále pak studovala ve Francii (prof.Ch.Lardé) a absolvovala mistrovské kurzy u Jamese Galwaye. K nejdůležitějším soutěžním oceněním patří 1. cena v mezinárodní soutěži „Concertino Praga“, 3. cena v mezinárodní soutěži vítězů evropských soutěží „Pacem in terris“ v Německu a v mezinárodní

soutěži „Pražské jaro“ získala „Cenu hlavního města Prahy“. V září roku 2000 získala jako první Evropanka Special Prize v prestižní soutěži „Web Concert Hall Competition“ v New Yorku. Působila jako první flétnistka a solistka orchestrů Virtuosi di Praga a Symfonického orchestru hl.m.Prahy FOK.
Má za sebou řadu koncertních sólových vystoupení s našimi i zahraničními orchestry / Francie, Německo, Řecko, Španělsko, Rakousko, USA, Japonsko, U.A.E, … /, je častým hostem prestižních festivalů (Mitte Europa, Paláce St.Peterburgu…atd). V roce 2013 vystoupila v Anežském klášteře v recitálovém večeru na Mezinárodním hudebním festivalu Pražské Jaro. V roce 2009 byla vybrána prestižní americkou agenturou ConcertArtist k zastupování v USA. V rámci amerických turné již vystoupila např. v Czech Center v New Yorku a na mnoha festivalech v USA.
Od roku 1999 natočila pro holandské vydavatelství HLM několik sólových CD např. 6 Koncertů op. 10 A. Vivaldiho, CD „Mosaique for golden flute“ /HLM/, CD „Mozart in Prague“ /HLM/.
V letošním roce zasedla jako porotkyně v Eurovizní soutěži mladých hudebníků spolupořádané Českou televizí.
V současné době se věnuje rozsáhlému projektu, který mapuje velmi zajímavé téma – tvorbu žen skladatelek. V České republice projekt zazněl v rámci komorní řady České filharmonie, dále byl prezentován na velmi úspěšném turné v USA a v Rusku.
Žofie Vokálková vede pravidelně mistrovské kursy a absolvuje sólová koncertní turné v Evropě, USA a Japonsku.
Je pravidelným hostem Adventních koncertů na ČT 1 a dále jsme ji měli možnost vidět v televizních pořadech a dokumentech jako Bez limitu, Terra musica a dalších.
Žofie Vokálková získala ocenění „Žena regionu Středočeského kraje“ pořádané pod záštitou Senátu.

Franz Schubert – Variace; Žofie Vokálková, 3. ročník Pražské konzervatoře, Concertino Praga

ONDŘEJ VANÍČEK

Začal studovat hru na flétnu ve věku devíti let u Františka Malotína. Po roce kdy Malotín končí na ZUŠ je veden svým otčímem Vladimírem Petrem do svého studia na konzervatoři, kdy se stává opět žákem Fr. Malotína. Během studia se zúčastnil soutěží z kterých si odnesl některé hezké ceny. Dvakrát 1. cenu a jednou titul absolutního vítěze na Soutěži Carla Ditterse a hudebního klasicismu ve Vidnavě, 2. místo na soutěžní přehlídce konzervatoří a účast v 1. kole na výběrových soutěžích Pražské Jaro a Mezinárodní flétnové soutěže  v Krakově lze počítat taktéž mezi úspěchy. Studium na konzervatoři absolvoval koncertem W.A. Mozarta G-Dur za doprovodu orchestru konzervatoře. Poté nastoupil na AMU k Radomírovi Pivodovi, leč toto studium bylo po krátké době předčasně ukončeno. Ke studiu se vrátil po deseti letech a to na MUNI kde studoval hru na barokní flétnu u Lucie Duškové. Dodnes se účastní různých mistrovských kurzů i když  poslední dobou spíše zaměřených na starou hudbu. Mezi flétnisty, kteří ho touto cestou ovlivnili lze řadit tyto: Robert Winn, Philippe Bernold, Clara Novak, Catrin Cantane, Peter Holtslag, Nancy Hadden, Michaela Ambrosi, Martina Bernášková.  Od roku 2016 se aktivně zajímá i o hru na japonskou flétnu Shakuhachi kterou studuje u českého ‚guru‘ Shakuhachi Vlastislava Matouška.
Již při studiu na konzervatoři pravidelně vystupoval na pozici 1. flétny s Pražským Studentským Orchestrem s jehož rozšířenou formou Český studentský symfonický orchestr se dvakrát účastnil festivalu Young Euro Classic v Berlíně. Po ukončení studia na AMU krátce působil v Západočeském symfonickém orchestru Mariánské lázně kde se dlouze neohřál a na dalších 10 let zakotvil v Karlových Varech v KSO. Zde se seznámil se základním symfonickým repertoirem na všech pozicích. Z Karlových Varů často vyjížděl do sousední Plzeňské filharmonie a nakonec přijal i částečný úvazek v Severočeské filharmonii Teplice na cca dva roky. Velmi si cení i některých zkušeností které se mu naskytly při vypomáhání v ČNSO (např. UK tour 2004 s Liborem Peškem). Od roku 2014 je vedoucím skupiny a 1. flétnistou ve Slezském divadle v Opavě. Komorní hudbě se věnuje převážně na poli soudobé hudby s dechovým kvintetem Quintetto sine nomine. Zajímavá byla i spolupráce s jazzovým bubeníkem a skladatelem Dougem Hammondem, který ho mimo jiné pozval jako sólo flétnu pro svůj autorský koncert v Brucknerhausu v Rakouském Linzi. Své skromné pedagogické zkušenosti posbíral během svých dvou působení na SZUŠ Muzic Art v Praze a ZŠ a ZUŠ Šmeralova Karlovy Vary, nicméně oboje po několika málo letech ukončil ve prospěch interpretační činnosti. Na kontě má i některé sólové a komorní nahrávky pro Český rozhlas, obzvláště Rejchova sonáta pro flétnu a klavír je poměrně často vysílána. Mezi jeho hlavní koníčky lze řadit studium bojových umění (Ju-Jutsu, Tchai-ti) a snaha o filosofické propojení obzvláště vnitřních (alchymických) aspektů bojových umění do orchestrální praxe s velkým ohledem na relativitu ladění dechových nástrojů.

Eugene Bozza – Image; Ondřej Vaníček, 4. ročník konzervatoře, hlavice F. M.

JAKUB RIES  *21.7. 1982

Flétnista Jakub Ries  pochází z hudební rodiny. Na flétnu začal hrát v šesti letech pod vedením svého otce, učitele flétny. Již v dětství se zúčastnil mnoha juniorských soutěží a získal 1 ceny i cenu laureáta, díky níž sólově vystoupil v pražském Rudolfinu. V roce 1997 pokračoval ve studiu na Pražské konzervatoři u prof. Františka Malotína a poté, v roce 2002, na Janáčkově akademii múzických umění v Brně ve třídě doc. Václava Kunta. Během studia absolvoval řadu významných soutěží, např. Concertino Praga (2.cena), Soutěž Konzervatoří ČR (1.cena a absolutní vítězství v oboru flétna) aj.
Zúčastnil se mnoha flétnových kurzů a workshopů, např. Clary Novak, Hansgeorga Schmeisera, Philippe Bernolda, Davide Formisaniho a jiných. Absolvoval sólové recitály (Praha, Č.Budějovice, Olomouc, Šumperské preludium aj.), sólové koncertní vystoupení v Čechách i Německu s Jihočeskou filhramonií a Českou komorní filharmonií, sólové koncertní turné v Japonsku a několik skladeb nahrál pro Český Rozhlas. Spolupracoval např. s Českým národním symfonickým orchestrem, Jihočeskou komorní filharmonií, Českou komorní filharmonií  a nyní je první flétnista orchestru Jihočeského divadla.
Od roku 2005 vyučuje flétnu na Konzervatoři v Českých Budějovicích a také na tradičních metodicky-interpretačních kurzech „Letní flétny“, kde jeho hodiny pravidelně navštěvují studenti ze ZUŠ, konzervatoří, ale i posluchači pražské AMU. Jako pedagog zaznamenal již mnohé úspěchy, jeho žáci jsou držiteli cen mnoha národních i mezinárodních soutěží a většina byla přijata na brněnskou vysokou školu JAMU. Nejvíce si cení pedagogických úspěchů svých bývalých studentů z konzervatoře, kteří jako mladí pedagogové úspěšně reprezentují ZUŠ a jejich žáci vítězí v krajských i celostátních kolech soutěží základních uměleckých škol.
Jeho další aktivní činnost je oprava příčných fléten a zabývá se bojovými sporty.

Jakub Ries, 5. ročník konzervatoře, Letní flétny, Olomouc
Upozornění! Tuto audio nahrávku, vzhledem ke špatné kvalitě záznamu, nelze na některých mobilních zařízeních přehrát!