Jmenuji se Jana Kropáčková a ve svém první příspěvku jsem již o sobě ve zkratce psala. Dnes jsem vám chtěla představit ZUŠ „Žerotín“ Olomouc, na které působím, a hlavně slavné flétnové osobnosti této školy, ale bohužel se mi nepodařilo nikoho vypátrat (a to jsem strávila hodiny v archívu).

Když jsem znovu pročítala příspěvky ČFA, zaujal mě článek Lady Štěpánkové Polcarové. Jsem na tom velmi podobně a jsem ráda, že jsem v ní našla podobného „zapálence“ pro výuku těch nejmenších dětí. Chodím do MŠ už asi 25 let a pořád mě hra s dětmi strašně baví. Mám vždy skupinky kolem 5 dětí, jsem s nimi v malých třídách a každý týden si půl hodiny hrajeme se zobcovými flétnami. Začínám s dětmi někdy už od 2,5 roku věku (to záleží na klidnosti a vnímavosti dítěte). Za ty roky jsem si vytvořila svou vlastní metodiku, podle které pracuji. Děti jsou úžasné, jen rodičům musím vysvětlovat, že smyslem toho všeho není „udělat“ z dítěte virtuosa, ale pro mě je to nejdůležitější najít v raném věku cestičku dětského srdíčka k hudbě. Že je k tomu potřeba zapojit vždy celého člověka (pedagoga), vám asi nemusím vysvětlovat, vždyť právě malé dítě je ten nejnáročnější žáček, který vám nedá ani vydechnout. Pokud se to podaří, odchází dítě do ZŠ se znalostí hry a zpěvu not g1 – d2 a velkého množství písniček.

I já si vybírám své žáky. Nejdůležitější je nadšení dítěte a podpora rodičů. O talentu nerada hovořím, protože se leckdy skrývá za neklidem nebo pomalejším vývojem, což se mnohdy v prvních letech školní docházky může změnit. Děti, které přejdou do mé třídy na ZUŠ, se začlení do naší třídní rodiny. Toto považuji za velmi důležité. Pro většinu dětí nejsem paní učitelka, ale teta flétnička, která jim často jako jediná zůstala z předškolního věku. Vždyť si to představte, žijete v prostředí, ve kterém trávíte podstatou část dne a kde máte plno přátel – a najednou se vše přeruší, když ho opustíte.

Po seznámení s novým prostředím v ZUŠ a po prvních malých vystoupeních vkládám dětem do rukou malou plastovou flétničku značky Aulos. Kdysi jsem tyto flétničky nakoupila a bohužel už se asi nevyrábí. Z mého pohledu je jejich výhodou lehkost, malá velikost a malý náustek. Malá flétnička nám vydrží rok, někdy dva a poté přejdeme na klasickou flétnu.

A proč o tom všem vlastně píši? Chtěla bych se o své zkušenosti s někým podělit, poradit se… Už jsem byla několikrát oslovena, abych svou metodiku vydala, ale ještě si nejsem jista, že už k tomu dozrál čas. Třeba mi pomůžete.

J. Kropáčková