Pedagožka, která se úspěšně prezentovala se svými žáky v Ústředním kole celostátní soutěže ZUŠ
Kde všude jste, Kristino, studovala a kdo z pedagogů na Vás měl největší vliv?
Začala jsem s flétnou jako každý jiný na Základní umělecké škole, tenkrát vlastně ještě v „lidušce“ v Praze (dnešní ZUŠ Šimáčkova). Měla jsem více učitelů, ale v hlavě mi utkvěla dvě jména. Pan učitel Munzar na flétnu zobcovou a pan učitel Cerha na příčnou flétnu. Pokračovala jsem na gymnázium Jana Nerudy u Josefa Jelínka. Byla to krásná léta. Skvělý třídní kolektiv a milovaný třídní profesor Lumír Novák. Po maturitě jsem šla na Pražskou konzervatoř, ale přešla jsem na konzervatoř v Plzni k Janu Ostrému, kde jsem i absolvovala. Jan Ostrý mi dal ve flétně opravdový směr a probudil ve mě opět flétnistku. Díky němu jsem pak odešla studovat do Německa na Hochschule für Musik und Theater Rostock. Mým profesorem byl Eberhardt Grünenthal. Byl na mne vždy vlídný, měl ohromnou trpělivost, dovedl vše skvěle a trefně pojmenovat. Byl výborný technik a muzikant. Metodiku jsem studovala u Sabine Franz, výborné učitelky, která mi ukázala, jak hravě člověk může učit. V Německu jsem pak měla příležitost vyučovat na několika hudebních školách a metodou learning by doing jsem postupně zjišťovala, že učení mne baví a těší mne.
Jak dlouho a kde všude učíte?
Po návratu do Prahy jsem chvíli vyučovala soukromě, od roku 2011 působím na ZUŠ Kladno a od roku 2013 na ZUŠ Jana Hanuše v Praze 6.
Vím, že se hodně věnujete práci s těmi nejmenšími dětmi. Co Vás k tomu přivedlo?
V průběhu studia jsem jezdila na různé interpretační kurzy a zjišťovala jsem, že dokážu nové věci zpracovat a použít je. Ráda zkušenosti předávám dál, tím že jsem poznala mnoho pedagogů, zjišťovala jsem postupně dobré i špatné návyky ve flétně. K práci s dětma jsem asi došla přirozeně. Stále je ve mě malé dítě a to hrozně baví si povídat s dalšími malými dětmi. Jsou to nepopsané duše a mě se líbí jim dávat v hodině úsměv, zábavu, ale také pocit, že jsou vyjímeční a opravdu něco dokážou.
Jaké nástroje (pomůcky) používáte při práci s malými dětmi?
Pomůcek mám hodně. Od těch nejjednoduších kuliček z papíru, přes foukačky, balónky, brčka, po relaxační balóny až k Pneumo Pro.
K pomůckám jsem se dostala přes svojí již zmíněnou učitelku praxe Sabine Franz. Nejdříve jsem kreslila různé rytmické kartičky, pexesa a podobně. V načtených metodikách je také spousta tipů. Třeba Flötenmaus od Gerharda Engela a nebo Lern querflöte spielen od E. Weinzierl a E. Wächter. Tuším, že měly kdysi dávno přednášku na konzervatoři v Plzni. Opravdu výborné knihy. V papírnictví také narazíte na spoustu pomůcek. Různé filcové kuličky, větrníky, foukačky. Používám i obyčejný pásek nebo ledvinku na uvědomění si spodního dechu a opory. Posilovací fitness guma se také osvědčila. No a na Pneumo Pro jsem narazila při brouzdání na YouTube. Jan Kubr byl tak šikovný a dostal pak pomůcku k nám.
Moji rodiče mne vedli k učení se jazykům. Jsem jim vděčná, dnes ovládám němčinu a angličtinu a díky tomu mohu číst spoustu literatury o flétnách, převážně metodiky, které nejsou přeloženy do češtiny. Čtu opravdu hodně a moje doporučení je číst, zajímat se, zkoušet a vydržet. Také hledat, nebát se a sbírat zkušenosti.
Jakou perspektivu má podle Vás příčná flétna na našich ZUŠkách?
Flétna perspektivu má, uplatní se sólo, v komorní i symfonické hudbě. Nástroj je to krásný a elegantní. Mohla by být více viděna, dětem by se měla podávat v nejjednoduších dávkách. Začít jen s Pneumo Pro a pomalu přes dětské flétny až k těm dospělým. Když se naučí, jak nástroj ovládnout, mají vyhráno a s flétnou se rozhodně neztratí. Je to láska na celý život. Aspoň pro mne určitě je.
Otázky kladl Miroslav Lopuchovský