Letní flétny v Jičíně
Jsem velice potěšen, že pan prof. František Malotín moji žádost o jeho vzpomínku na vznik Letních flétnových metodických kurzů v Jičíně a jejich pokračování přijal. Dovolím si také trochu přispět svými postřehy, a to z pohledu člověka, který byl pověřen organizací.
Když jsem byl požádán o možnost spolupodílet se na organizování těchto kurzů, tak jsem ani na okamžik neváhal a byl jsem touto myšlenkou nadšen. Jelikož potřebnost tohoto kurzu zaměřeného na metodiku výuky hry na flétnu, která byla ovlivněna hrou francouzských flétnistů (např. J. P. Rampalem), jsem považoval za víc než potřebnou.  A jak se prof. František Malotín zmiňuje ve svém článku, cituji: „Tehdejší flétnisté ovládali své nástroje z velké části pouze intuitivně, každý podle svého nadání,“ tak i já jsem byl zářným příkladem. Na hodinách flétny jsme krom předělávání mého nátisku vedli i diskuze o jazykové technice, o tvorbě tónu s vlivem na mateřský jazyk v porovnání s jinými národnostmi (např. francouzština, rumunština atd.) a s tím i související možnosti různých cvičebních technik (např. jóga) k ovlivnění psychického rozpoložení studenta před hudebním výkonem. Tyto myšlenky se poté postupně realizovali na kurzech, ale nejen ty. Následující ročníky byly (kromě pravidelného cvičení jógy) rozšířeny o makrobiotickou stravu.
Co se týká hudebního vyžití kurzistů, tak o to se vždy postarali studenti prof. Malotína, kteří na četných koncertech, cituji: …“ pro názornější pochopení demonstrovali výsledky mých metodických poznatků.“ Neodpustím si nejmenovat aspoň některé studenty např. Žofie Vokálková-Šrámková, Petr Veverka, Hana Knauerová-Brožová, Jan Ostrý atd. Díky posledně jmenovanému vznikl další nápad a to ten, že by bylo vhodné uspořádat recitál francouzského flétnisty, jelikož Jan Ostrý v té době již studoval na Pařížské konzervatoři. Od myšlenky k realizaci nebylo daleko. Díky němu se na dalších ročnících postupně objevovali nejen studenti z Francie.  Recitály zde uspořádala i velice známá flétnistka Clara Novakova. To vše by nebylo možné bez obětavé klavírní spolupráce. Zde musím jmenovat např. Vojtěcha Spurného, Jitku Čechovou, Silvii Ježkovou, Ladislavu Kvapilovou, pana Jaroslava Šarouna atd. Snad se neurazí ti, které jsem nejmenoval. Za dobu mého organizování bylo hodně účinkujících a nedají se všichni vyjmenovat.
V souvislosti s tím nesmím ale zapomenout ani na pana Dvořáka, který obětavě nahrával všechny koncerty a na přání kurzistů namnožil nahrávky na magnetofonové pásky, tzv. MC. Tyto nahrávky si účastníci po ukončení kurzů odváželi domů. Část těchto nahrávek ještě vlastním a při poslechu zpětně žasnu nad výkony všech zúčastněných, včetně některých výkonů ze strany aktivních kurzistů. Jelikož bylo a je i v současnosti tradicí, že na závěrečném koncertě hrají aktivní účastníci kurzu.

To vše by nebylo možné bez obětavé pomoci lidí, kteří se podíleli na organizačním zázemí kurzů, počínaje zaměstnanci domova mládeže, kteří se starali o ubytování a stravování všech účastníků, dále pak pracovníky z technického zázemí v prostorách hudební školy, ve které (za podpory tehdejší paní ředitelky Matějkové) probíhala veškerá výuka včetně některých koncertů.  Je potřeba také zmínit podporu z městského a školského úřadu a bez vstřícnosti církve by se nemohli uskutečnit koncerty v kostelích.  Za to vše patří všem zúčastněným i po tolika letech velké poděkování.
Ale především patří velké poděkování mému učiteli prof. Františku Malotínovi za velkou obětavost při samotném vedení kurzů a za to, že mě oslovil a já jsem i za podpory mé manželky Lenky mohl svou troškou přispět rozvoji této myšlenky, která úspěšně pokračuje i po třiceti letech. Františku děkuji!!!

Jaromír Soukup

Letní flétny v Jičíně 1993