Na semináři o Fantaziích G. Ph. Telemanna pro sólovu flétnu s Julií Branou

Julie začala poutavým příběhem o životě tohoto hudebního velikána, jemuž matka chtěla určit zcela jinou životní dráhu. Talent a touha po hudebním vyjádření svých pocitů a emocí, ale rozhodly jinak. Georg Philipp Telermann se stal jednou z nejvýraznějších hudebních osobností první poloviny 18. století. Ve dvanácti letech zkomponoval svou první operu.

Profesionální hudební dráhu začal na dvoře Erdmanna II., hraběte Promnitze v Schrau (dnešní Žory v Polsku). Po odchodu z jeho služeb působil na dvoře v Eisenachu, kde se setkal s J. S. Bachem. Oba hudební velikáni se stali celoživotními přáteli (Telemann byl kmotrem C. Ph. E. Bacha, který ho vystřídal v Hamburku na místě ředitele chrámové hudby). Po krátkém působení v Eisenachu přesídlil do Frankfurtu. Tam se po smrti první ženy podruhé oženil (se svou druhou ženou měl devět dětí). Ani ve Frankfurtu však dlouho nepobyl.

Nakonec se usadil v Hamburku, kde od roku 1721 až do své smrti 26. června 1767 působil jako ředitel chrámové hudby. Napsal kolem 3 000 skladeb, z toho víc než 1 000 kantát a cca 600 suit. A 12 fantaziíí pro sólovou flétnu…

Ve flétnové literatuře to je ojedinělá sbírka sólových skladeb. Přestože se našel autograf s titulní stranou: Fantasie per il Violino senza Bas, jsou fantazie zcela jistě určeny baroknímu traversu. A protože Telemann na traverso uměl hrát (vedle traversa se sám naučil hrát na dalších cca devět hudebních nástrojů), fantazie jsou nástrojově dobře posazené a autor zde výborně používá rozsah i technické možnosti nástroje (např. časté skoky, které se na traverso dobře hrají).

Ani výběr tónin není nahodilý; začíná „břesknou“ tóninou A dur a postupuje směrem nahoru, až k poslední fantazii v g moll. Durové a mollové tóniny se nestřídají pravidelně, ale dává za sebe stejnojmenné tóniny (A dur-a moll, d moll-D dur, e moll-E dur, G dur-g moll). E dur se čtyřmi křížky je tónina s nejvyšším počtem předznamenání. Telemann také dobře rozlišuje „charakter“ tónin. A dur je jásavá, břeskná (podobně jako C dur), h moll je smutná, e moll melancholická atd. A podle toho také vybírá témata a motivy jednotlivých fantazií.

Forma fantazií je také různorodá; od fantazie s taneční větou, přes chrámovou sonátu až k francouzské předehře. To všechno jsme se tedy dověděli o 12ti fantaziích pro sólovou flétnu G. Ph. Telemanna. Po tak důkladné „předehře“ Julie přešla k praktické části semináře, tedy k výuce. A jak se ukázalo, toto je její nejsilnější stránka…

Původně bylo přihlášeno 9 zájemců, kvůli nemoci ale dvě studentky nakonec nehrály. Praktickou část začal Sebastian Paul Salfellner ze ZUŠ Popelka, kde se seminář odehrával. Vybral si fantazii č. 1 A dur, ale hrál ji v tónině C dur (kvůli rozsahu nástroje). Teprve čtrnáctiletý Ondřej Macourek ze ZUŠ si připravil fantazii č. 8 e moll. Se stejnou fantazií přišel i Vojtěch Čermák z Pražské konzervatoře. A před obědem Julie ještě stihla „odučit“ Adélu Vrátilovou rovněž z Pražské konzervatoře.

Po polední obědové pauze přišel na řadu Ing. Ondrej Kybast. Jak je z titulu patrné, jeho profese je zcela jiná, ale nadšení pro hudbu mu nechybí. Na altovou zobcovou flétnu hrál rovněž 3. fantazii, ale v tónině d moll. Poslední z aktivních zájemců nyla paní Eva Kratošková, která si připravila fantazii č. 1. Hrála ji na altovou zobcovou flétnu. Také paní Kratošková je nadšenou amatérkou a věnuje se i baroknímu traversu. Posledním hrajícím aktérem semináře byl student Julie Brané Matěj Kusy. Na traverso nám zahrál sedmou fantazii D dur.

Julie dobře odhadla hráčské možnosti jednotlivých aktérů a podle toho kladla na frekventanty různé požadavky. Vše ihned názorně a precizně zahrála! Postupně se dostávala k jednotlivým tématům, která přítomné nejvíce zajímala: tempo, artikulace, dynamické možnosti jednotlivých nástrojů, hudební forma,
ozdoby… Dověděli jsme se např., že „Adagio“ je velice „pohyblivé“ označení tempa, které se může hrát od pomalého až ke středně rychlému tempu. Julie názorně předvedla různé druhy nasazení, ukázala, jak artikulace nahrazuje dynamiku při hře na zobcovou flétnu, připomněla souvislost tempa s jednotlivými tanci, které jsou ale často ve fantaziích označeny pouze tempovým označením, ukázala, jak hudební forma může (a má!) ovlivnit celkovou interpretaci…

Zkrátka, měli jsme co dělat, abychom Julii sledovali a dělali si podrobné zápisky. Milá Julie, bylo to výborné a bylo toho dost. Děkujeme! Předběžně jsme se dohodli, že spolupráce Julie s ČFA bude pokračovat. Dalším krásným a nosným tématem by mohly být třeba Metodické sonáty G. Ph. Telemanna.

Na semináři jsem také informoval přítomné o navazujícím koncertě v kostele sv. Vavřince 20. února 2024. V první polovině zazní Telemannovy Fantazie od našich aktivních účastníků semináře, které doplní studenti Julie Brané. V druhé půlce se představí Inspiratio Quintet, jehož flétnistka Barbora Vodhanelová je nejen moje bývalá studentka, ale také členka ČFA. Srdečně vás všechny zveme. Koncert začne v 19:00 hod., vstupné je dobrovolné. Podrobný program bude k dispozici v nejbližších dnech.

Během semináře Julie také vylosovala 3 nové členky naší asociace. Členkami se staly 20. ledna 2024, a toto bezplatné členství trvá jeden rok. Jsou to: Sylvie Schelingerová-Neumann, Dagmar Bejčková a Kristýna Kalfasová. Všechny tři už jsou na seznamu členů ČFA na našem webu. Gratulujeme!

ML