František Malotín, výstižnější pro naši potřebu by bylo François Malotín, je dlouhá desetiletí stálicí na flétnovém nebi české hudební scény. Proč François Malotín? Bylo by to spojení francouzského jména a příjmení. François je jasné, ale Malotín? Kdybych to napsal Mal otín, bylo by to pochopitelnější. Mal = (francouzsky) špatně. Promiň, Františku, ale lingvisticky je to tak. Naštěstí Tě všichni (nebo skoro všichni) známe jinak. Proč jsem ale začal s tou francouzštinou? Myslím, že i to je dostatečně známé, ale lehce to připomenu.
Trochu zavzpomínám na studijní léta. Jezdil jsem na hodiny pikoly k Tobě domů. Magická adresa: U Železné lávky 8. Takový výhled Ti musel závidět každý! Vyšlapal jsem čtyři (nebo pět?) pater po starém masivním schodišti a našel dveře už otevřené. Tak jsem vstoupil, přezul se a začala hodina. Právě z tohoto pokoje byl nádherný výhled na Hradčany a chrám sv. Mikuláše. Mě ale víc zajímala Tvoje výuka. Pomalu a klidně jsi mi otevíral cestu (přes pikolu!) do jiného světa flétnového hraní. Když jsem hrál ostré staccato (aby byl každý tón jasně nasazený špičkou jazyka), pustil jsi mi J. P. Rampala. A nemusel už nic říkat… Jazyk šel dolů a dozadu a staccato se zrychlilo a vyrovnalo. Zkrátka, Francouzi byli Tvoji favorité. Vím, že to začalo už na konzervatoři s Františkem Čechem. A pokračuje to (myslím) dodnes. Antonín Dvořák prý s oblibou říkal: „Co je anglické, to je dobré.“ U Tebe bychom mohli změnit pouze jedno slovo a asi bychom se nespletli, že?
Nějak jsem se zapovídal, zavzpomínal… Byl to pro mě nádherný čas. Ale pojďme k Tvé Praktické metodice. Poprvé vyšla v roce 1998, když před tím získala 1. místo v soutěži Pedagogická tvořivost (1996). Nejvyšší ocenění dostala určitě i mezi zájemci o správný způsob hry na příčnou flétnu. Došlo k unikátnímu spojení Tvého slova a fotografií s ilustracemi Jiřího Vejpravy. Zájemci tedy nejen četli, ale i viděli, jak to má správně vypadat. Nevím, zda jsi už tehdy znal anglickou flétnovou učebnici Illustrated fluteplaying (kde je celý text také „namalován“), ale to není rozhodující. Součástí Praktické metodiky měly být i nahrávky Tvých studentů. To se bohužel nepodařilo vydat společně s textem. Nahrávky jsou ale naštěstí zachované. (A v příštím „dovětku“ k Praktické metodice-článek vyjde v nejbližších dnech-si budou moci zájemci poslechnout Tvé studenty z Pražské konzervatoře.)
Patřil jsem mezi lektory 1. vydání v roce 1998. Vyšlo v nakladatelství INFORMATORIUM. I dnes bych napsal to samé: Že je to… „to nejlepší, co v daném oboru u nás vyšlo“.
Na závěr svého povídání ocituji první odstavec Tvého úvodu Praktické metodiky: „Moje počáteční orchestrální praxe prvního flétnisty v Armádní opeře a Armádním uměleckém souboru, v Pražském komorním orchestru bez dirigenta a hlavně třicetileté činnosti v Symfonickém orchestru Čs. rozhlasu vyvolaly mou touhu po konkrétních odpovědích na všechny otázky, týkající se techniky bezpečného, jistého hraní na flétnu za všech okolností.“
Ty konkrétní odpovědi „na všechny otázky, týkající se techniky bezpečného, jistého hraní na flétnu za všech okolností“, najdeme právě v Praktické metodice. Díky, Františku!

ML

Ps: Jak jsem už avizoval v příspěvku Bonusy pro členy ČFA, při koupi Praktické metodiky FM budou mít naši členové slevu 20 %! Dík za to patří pracovníkům výše zmíněného nakladatelství INFORMATORIUM (www.informatorium.cz).