Jak to všechno začalo? Všechno to začalo minulý rok na jaře, kdy se ke mně dostala informace o jistém stipendijním programu s názvem MenART. Akademie mě velice zaujala, a proto jsem se rozhodla zkusit své štěstí a přihlásila se do programu. Poté co jsem zjistila výsledky, byla jsem velice nadšená, ale také absolutně netušila, co mě v budoucím roce čeká.

MenART 2020/2021 začal neuvěřitelně úžasným víkendem v Kroměříži, kde jsme měli možnost se seznámit s ostatními dětmi a lektory. I díky tomuto víkendu jsem se velice posunula a jsem přesvědčená, že tento víkend byl jeden z aspektů, který mi mj. pomohl k přijetí na Pražskou konzervatoř. Dodal mi totiž novou chuť do dalšího cvičení a hraní na flétnu. Po Kroměříži nás čekali další tři hodiny se skvělým panem profesorem Janem Ostrým, který se s námi snažil udělat co nejvíce práce na našich přednesech a souborové hře. Hodiny byly rozděleny do celého roku. Bohužel jsme neměli možnost se kvůli pandemii setkat s ostatními a poslechnout si jejich hodiny, ale byli jsme rádi, že jsme vůbec mohli nějaké ty hodiny mít.

Po čtyřech úžasných sezeních nám bylo řečeno, že budeme mít tu neuvěřitelnou možnost si zahrát na koncertech, jako jsou Pražské jaro, Smetanova Litomyšl a další koncerty ve spojitosti se ZUŠ OPEN. Jakmile nastal den koncertu Pražského jara, všichni jsme byli trochu nervózní, ale díky krásné atmosféře jsme se těšili víc a víc. Co jsme dozkoušeli, byli jsme už velice natěšení, ale také jsme si začali uvědomovat, že náš rok v MenARTU se pomalu, ale jistě, blíží ke konci. Když jsme dohráli, cítili jsme se nepopsatelně. Byli jsme šťastní, vděční, načerpaní novou energií, vášní a láskou k hudbě, která je pro nás nejdůležitější. Nakonec jsme se skoro se všemi rozloučili a se slzami v očích odešli. Některé z nás ještě čeká Smetanova Litomyšl, ale s valnou většinou se už pravděpodobně mockrát neuvidíme. Byla to neuvěřitelná zkušenost, při které jsem „možná“ poznala i doživotní kamarády a díky které stále hraji na flétnu, a to dokonce s mnohem větší radostí a láskou. A proto velice děkuji všem lektorům, mé paní učitelce Ladě Štěpánkové Polcarové, paní Ireně Pohl Houkalové za skvělou organizaci, hlavním organizátorům a všem, kteří se na tomto projektu podíleli a především za neuvěřitelnou příležitost, kterou mi poskytli, a která navždy zůstane v mém srdci.

Adéla Vrátilová, 14 let, ZUŠ Vysoké Mýto

 


Adélka se svou paní učitelkou Ladou Štěpánkovou Polcarovou