Poslední příspěvek k mezinárodní soutěži PJ 2019 patří Janu Ostrému. Byl to on, kdo prošel (společně s J. Válkem) celou soutěží (včetně předkola) jako porotce. Navíc připravil čtyři, resp. pět studentek do vlastní soutěže. A jeho odpovědi nejsou vyhýbavé. Můžeme se tedy dovědět to, co zůstávalo často skryté, nebo se objevilo jen v náznacích. Tak hezké počtení přeji.

Honzo, co bys nám řekl k předkolu soutěže?
Hned první týden v lednu jsme vyslechli v krásném prostředí kostela sv. Vavřince 215 kandidátů soutěže z celého světa. I s hobojisty se letos přihlásilo 49 národností. Do hlavní soutěže jsme pak vybrali 48 kandidátů.

Program předkola byl povinný a vyslechli jsme skladby J.S. Bacha – Sonáta E dur, 1.a 2. větu a J. Felda – 4 kusy pro flétnu sólo, č.1 a č.4. Poslouchali a vybírali jsme dva dlouhé dny, a byl to opravdu maraton. Složení poroty bylo (abecedně): J. Ostrý, S. Pingitzerová, J. Ryšková, J. Válek, a Ž. Vokálková-Šrámková.

Adeptům jsme udělili body v určené škále během anonymního poslechu (tajemník soutěže sleduje video a porota poslouchá pouze zvuk). Poté se body sečtou, rozhodne se o počtu postupujících a my až posléze dostaneme seznam se jmény a celkovým pořadím.

Rád bych ještě upozornil, že nahrávky mají dorazit ve studiové kvalitě, ale řada adeptů poslala nahrávky velmi nekvalitní, nahrané na malé kamery či možná i telefony, a tím si výrazně uškodili. Poslechy probíhají na kvalitní aparatuře a tyto nahrávky pak vyznívají velmi nekvalitně. Nelze dostatečně rozeznat forte, piano, frázování…Proto vám doporučuji, budoucí soutěžící, věnujte soutěžním nahrávkám dostatečnou péči!!!

Kdo vybírá program soutěže a mezinárodní porotu?
Soutěž PJ oslovuje tuším vždy 5 hudebníků daného nástroje. Během schůzek se tato pracovní skupina snaží vytvořit zajímavý program a vyhovět některým požadavkům PJ ohledně programu či poroty. Námi navržené budoucí členy poroty začne dle seznamu PJ kontaktovat a tím je vlastně soutěž programově a personálně připravena. U těchto příprav byli též M. Mesany a R. Novotný. Ideální je, pokud stejná komise vyslechne i předkolo, ale kvůli jejich pracovnímu vytížení je při předkole nahradily S. Pingitzerová a J. Ryšková.

Porota vykrystalizovala náramně, slyšel jsem na ni pochvaly od řady kolegů po Evropě. Hosty byli legendy a slavní flétnisté, významní pedagogové, sólisté-a punc výjimečnosti byl dosažen účastí B. Kuijkena, legendárního odborníka na starou hudbu a autentickou interpretaci. Není časté, aby hráči na staré nástroje zasedali v “moderních” porotách a moc mě těší, že PJ nám umožnilo vykročit tímto směrem. Patříme tak mezi průkopníky!

Řekni nám něco k prvnímu kolu.
Kandidáti měli na výběr libovolnou Telemannovu fantazii pro sólovou flétnu zpaměti a povinnou Sonátu E. Schulhoffa. V 1.kole se představilo 44 kandidátů a do 2. kola jich mohlo postoupit 12.

Ke druhému kolu…zaslechl jsem, že výkony soutěžících mohla ovlivnit i spolupráce s oficiálními korepetitory, pokud neměli vlastní?
Toto je složitější otázka, ale pokusím se ji zodpovědět. Z mého pohledu je vždy pro výsledek na soutěži lepší, pokud studenti hrají s někým, s kým se navzájem znají. Mají zažitá tempa, různé tempové a výrazové změny. Ve druhém kole se střídalo hraní s cembalem, popř. i s cellem (Bachova sonáta Es-dur či C-dur) a klavírem (zbylé skladby – G. Fauré, J. Pelikán, B. Martinů, C. Reinecke, J. Novák). Měli jsme velkou radost, že soutěžícím zpestříme jejich vystoupení ve 2. kole spoluprací s cembalem či basso continuem… Bohužel, oslovený cembalista nestačil nárokům soutěžících ani poroty. Je velmi těžké si představit situaci, že řádově několik měsíců připravujete program, platíte za přihlášky, letenky, hotely a pak najednou stojíte na pódiu a nevíte co dělat, jelikož ten, kdo by s vámi měl hudebně komunikovat má tolik starostí sám se sebou, že vás brzdí nejen tempově, ale i v jakémkoliv hudebním projevu a znehodnocuje tím váš výkon. Nemluvě o tom, že když máte pocit, že jste odehrál skladbu hodně špatně, je to rozhodně útok na psychiku, a to pak může velmi negativně ovlivnit výkon i v dalších skladbách daného kola. Toto byl jediný mráček, spíše mrak, během flétnové soutěže a pevně věřím, že během příští soutěže podobná situace nenastane a cembalista bude stejně kvalitní jako byli klavíristé.

S mými studenty pak hrála naše báječná klavíristka z Pražské konzervatoře Silvie Ježková, čímž bych jí tímto alespoň ještě jednou moc rád poděkoval i takto veřejně. Trpělivě se všemi zkoušela a byla jim po celou dobu soutěže oporou nejen na pódiu, ale i v další přípravě a okolo soutěže…Vzala tak na sebe i mou roli pedagoga, jelikož během soutěže nesmí být člen poroty v pedagogickém kontaktu se svými studenty.

Ve 2. kole jsme jinak vyslechli nově napsanou skladbu od J. Pelikána, byly na výběr 2 sonáty J.S. Bacha Es-dur a C-dur, poté Fantazii G. Faurého a výběr ze tří sonát-od C. Reineckeho, B. Martinů a J. Nováka. Byla to velká flétnová bitva, kandidátů na finále bylo o něco více než 4, což značí, že úroveň soutěže byla vysoká.

Zastavme se například u G. Faurého. Byly velké rozdíly v interpretaci, například tempové?
Fantazie G. Faurého mi přišla velice vhodná. Ukazuje řadu důležitých flétnových parametrů, také k tomu byla i napsána. Mě osobně zajímala úvodní část. Sledovat, kdo si jak umí pohrát s tónem, jakou má barvu tónu, jak ji zvládá měnit, nebo jak si dokáže užít trochu rubata. Samozřejmě s větší dynamikou směrem k pianu i forte řešení intonačních problémů…a navíc se tato skladba neoposlouchá!!

Jaký byl postup při výběru soutěžících do třetího kola?
Bylo to jednoduché; napíšeš body, odevzdáš je a dozvíš se, jak to dopadlo. Až potom se diskutuje u velmi pozdní večeře. A tato diskuse již na výsledku nic nezmění.

S. Schelingerová získala cenu za interpretaci Sonáty B. Martinů. Bodovalo se zvlášť její provedení?
Cena za interpretaci se uděluje také relativně jednoduše. Během 2.kola, kde byla tato skladba na programu, si děláš poznámky a po skončení druhého kola napíšeš jedno jméno a odevzdáš ho. Kdo má nejvíce hlasů, získává cenu.

Třetí kolo, finále. Byl jsi překvapen?
Překvapen určitě ne! Všichni čtyři finalisté jsou výborní flétnisté. Ve finále bych si uměl představit i několik dalších hráčů, schválně říkám dalších a ne jiných. Sedm porotců odevzdá svůj hlas a každému se líbí trochu něco jiného. Tvorba tónu, způsob interpretace, osobnost… Je jasné, že pokud by tytéž účastníky hodnotila jiná porota, možná by hrál ve finále někdo jiný, ale to je to krásné na hudbě. Nemůžou hrát všichni stejně!! Bylo by to nejen komické, nepestré, ale vlastně by pak stačil jeden flétnista na vše…

A neuvažovali jste tedy vybrat více finalistů?
Nemohli jsme uvažovat. Finále je jasně dané, čtyři kandidáti, ani více ani méně. Jde o dva festivalové koncerty, odpoledne a večer.

Ve finále se „objevil“ kvartet A. Rejchy a doplnil tak tradiční “finálové” koncerty W.A. Mozarta či V. Blodka….
Během úvodní schůze soutěžní komise nám bylo navrhnuto, zdali bychom nechtěli finále rozdělit na část s komorní hudbou a poté doplnit nějakým koncertem. Tradičně se hrávaly dva rozdílné koncerty. Dát do finále Rejchův kvartet byl pak okamžitý nápad J. Válka, který tato kvarteta natočil na CD. Jde o propagaci českého skladatele a vynikajícího pedagoga na Pařížské konzervatoři. A navíc téměř jistě nikdo tento kvartet nehrál. Kandidáti zde museli prokázat nejen samostatnost, ale i určitou hudební inteligenci během nastudování, na které je minimum času.

Vynikajícími partnery byli soutěžícím ve finále členové Bennewitzova kvarteta, kteří zaslouží veliké uznání za tak precizní nastudování vlastně téměř neznámě skladby.

Měl jsi čtyři zástupkyně v soutěži, to je dost práce vše připravit?
To tedy je!! A bylo jich pět…

Pět?!
Vím, že všechny moje studentky znáš, neboť prošly Pražskou konzervatoří a nyní u mě pokračují ve studiu na Ostravské univerzitě. Tou pátou byla naše studentka z Vídně. Říkám naše, jelikož jsem byl před dvěma lety přizván k výuce na Musik und Kunst Privatuniversität ve Vídni a máme tam společnou třídu s K.-H. Schützem, sóloflétnistou Vídeňských filharmoniků.

Soutěži PJ jsme s českými studentkami věnovali velkou pozornost a soustředění. Je to soutěž v Čechách, doma, a v žádném případě jsme nechtěli nic podcenit. Nahrávali jsme ve výborném studiu (děkujeme mnohokráte panu Lžičařovi!!), program jsme začali brzy obehrávat na seminářích a koncertech. Díky podpoře Ostravské univerzity se našly další možnosti k ”ohrávání” skladeb, například natáčení v Ostravském rozhlase. Prostě jsme se společně snažili udělat vše pro dobrý výsledek.

Je to velký, myslím, že můžeme klidně říci historický úspěch. Po 38 letech máme konečně finalistu z ČR!
Jak jsem již zmínil v předešlém dotazu, přípravu jsme se snažili dělat poctivě, co nejlépe, a věnovali jsme jí hodně času. Znám kvality svých studentek, zejména Anny a Sylvie, které jsou „služebně starší.“ Končí nyní magisterské studium a jsou již poměrně zkušenými flétnistkami. Sbírají úspěchy již dlouho a pravidelně. Říkal jsem si, že pokud se vše sejde, jak by mělo a zahrají v dobré kondici, třeba by se některá do finále konečně po letech, od roku 1981, mohla dostat. Dopadlo to výborně a vyšlo to!! Anna Talácková má krásnou 2.cenu a Sylvie Schelingerová cenu Nadace B. Martinů.

Osobně mě též těší, že se tři mé studentky z Ostravské univerzity dostaly do 2.kola.  Nestává se to moc často ani známějším a větším školám. Naše studentka z Vídně nakonec skončila těsně pod čarou, jedno místo od postupu do 2.kola.

Rád bych ještě dodal, že na mnohem menší, ale přeci jen mezinárodní soutěži na Slovensku, Flautiada 2019, obsadily moje studentky z Ostravy měsíc před soutěží PJ 1. a dvě 2.místa. (S. Schelingerová – absolutní vítěz, M. Blažková a D. Geislerová – 2.místo) Je to všechno nyní krásné, ale stále nás čeká hromada práce.

Jiří Válek se v rozhovoru pro naše webové stránky zmínil, že ho mrzí, že řada českých studentů na soutěže ani nechce chodit. Spíše se snaží najít uplatnění ve své profesi, nebo se jim nechce až tak moc připravovat…
Jirka má pravdu a je to škoda. Na Ostravské univerzitě studenty v účasti na soutěžích podporujeme a řešíme to i tak, že je to částečná podmínka na splnění magisterského studia na výbornou. Myslím, že pokud je někdo talentovaný a pracovitý, zvládne nejen se dostávat do profese, ale i připravit se na soutěž. V současné době řadu mladých studentů hudby, nejen flétnisty, spíše těší mít hodně hraní (někdy i pochybné kvality), ale rozhodně je nenaplňuje tvrdá a soustředěná práce, která je v hudbě potřebná úplně stejně jako ve sportu. To je vůbec problém naši studující generace. A o to víc mě těší, když se mým studentkám daří oboje.

K neúčasti studentů na soutěži bych pak ještě dodal, že je to z mého pohledu také spíše pohodlnost, a trochu i alibismus; co kdyby se to nepodařilo. Prostě a jednoduše, někteří se přihlásili a nebyli vybráni a další se ani nepřihlásili. Je to škoda, jelikož další soutěž PJ se bude konat za 5-6 let. To je dlouhá doba a řada studentů nebo absolventů se pak již možná ani nevejde do věkového limitu.

Co bys řekl závěrem?
Samozřejmě mám radost z pěkných výsledků, ale hlavně je potřeba vidět, že každá poctivá příprava na soutěž vás většinou posune ve vašem hraní a dochází ke zlepšení, nabrání zkušeností na budoucí konkurzy a po dobrém výsledku i k upevnění flétnového sebevědomí.

Jane, děkuji za obsáhlý rozhovor (hodný předsedy ČFA…).

ML