Vzpomínka na jičínské flétnové opojení

Prosím? 30 let? To je opravdu tak dávno? Je to vůbec možné? Hlavou se mi okamžitě začnou rojit toky vzpomínek, přestože se mezitím úsečka života rozrostla, rozbujela a odsunula dobu mládí do propadliště nenávratna. Zážitek z pobytu ve flétnovém úlu v Kroměříži a posléze v Jičíně je ovšem kdesi pevně ukotven. Spjat je především se středobodem kurzů, s velkou osobností profesora Františka Malotína.
Mému pozvání na kurzy předcházela úžasná možnost již od 2. ročníku Pražské konzervatoře komorně spolupracovat s flétnisty ve třídě profesora Malotína, především s Janem Ostrým, ale také s Pavlem Muzikářem, Katrin Schröder a dalšími. Nepoznala jsem mezi kantory většího zapálence! Pro své žáky doslova dýchal a rozdmýchával v nich celoživotní nadšení pro flétnu. Ovlivnil dnes již několik generací flétnistů v jejich přístupu k tomuto krásnému nástroji, v lásce k repertoáru především francouzské provenience, v interpretaci s nekonečnou škálou fantasticky zvukomalebných barev a efektů, v touze po co nejpřirozenější hudební frázi propojené se svobodným dýcháním. Svým životním stylem jogína dokazoval, jak důležité je propojení životosprávy, fyzické a duševní pohody s přirozeností interpretace. Slyším v duchu jeho hlas, když předzpívával a burcoval studenty k co nejlepšímu výkonu. Vidím jeho nadšení vynálezce, když předváděl úžasné možnosti svých inovativních vlastnoručně vyrobených hlavic a posléze celých fléten.
Netušila jsem tenkrát, jak moc mě tato inspirativní spolupráce ovlivní a obohatí. I díky těmto zcela nevšedním komorním začátkům se „komořina“ stala neodmyslitelnou součástí mého muzikantského bytí.
Instinktivně jsem proto neváhala stát se několikrát součástí mistrovských kurzů, přestože jsem z počátku netušila, do jak náročného úkolu a zároveň parádního dobrodružství se pouštím. Více než týdenní zápřah od brzkých ranních hodin (opepřený ještě špatným svědomím z toho, že podobně jako ranní ptáče pan profesor Malotín nevstávám ještě daleko dřív za účelem cvičení jógy a přípravy čerstvé makrobiotické stravy pro celý den…), celodenní příprava na bezmála každodenní koncerty, kdy se doslova v běhu a za neustálé kulisy bzukotu desítek fléten ze dne na den člověk musel naučit velké množství repertoáru, pak vše nazkoušet v nemenším spěchu už s flétnisty a večer veřejně předvést výsledek úsilí na koncertech. Obrovská škola života a nezměrné sbírání zkušeností. Kreativně motivovaná parta flétnistů a skvělá parta kolegů pianistů v čele s Vojtou Spurným a Laďkou Kvapilovou. Třešnička na dortu v podobě cest s Františkem Malotínem v jeho vojenském jeepu s quasi prostříleným sklem. A to nemluvím o nezapomenutelných chvílích na pódiu před zaplněným sálem v roli úplného začátečníka hry na flétnu, pokusného králíka, kdy na mně pan profesor Malotín dokazoval, kterak lze začít hrát v každém věku a čeho se dá dosáhnout za pár hodin, když se začne hned od začátku správně. Jak jsem byla pyšná, když jsem zahrála první písničku!
To vše, a ještě mnohem víc je zakódováno v mých letmých letních vzpomínkách.
Děkuji za ně, pane profesore Malotíne!