Jičín, Olomouc, České Budějovice – města spojená s pořádáním Letních fléten.
Na minulém Flétnovém dnu profesora Miroslava Lopuchovského mě oslovil můj dávný žák Jaromír Soukup a zmínil se o letošním třicetiletém výročí založení prázdninových kurzů „Letní flétny“ a že by bylo tedy vhodné připomenout jejich vznik a vše co se kolem nich doposud událo a děje, neboť to jsou první kurzy toho druhu v Čechách. Jaromír mě při té příležitosti požádal o vzpomínku na jejich samé začátky a takové téma jsem s radostí přijal.
Období Letních fléten, zejména to jičínské, zůstává pro mě nezapomenutelné, právě tak jako pro všechny, kteří jím sami prošli. Ale mám-li se pokusit podrobněji připomenout důvod jejich vzniku, nemohu vynechat dva ročníky kurzů v Kroměříži, které Jičínu předcházely, přesto, že jsem se již na jiném místě o nich zmiňoval. Pravý podnět jsem dostal právě tam.
Bylo to v roce 1987, kdy jsem přijal pozvání na vedení Kurzů komorní hudby v Kroměříži. Sešli se tam zájemci z různých krajů naší republiky a zakrátko se u flétnistů v mé skupině neblaze projevil všeobecný úkaz té doby: velký nedostatek základních znalostí v ovládání nástrojové techniky, který brání svobodnému projevu v interpretaci hudby. Tehdejší flétnisté ovládali své nástroje z velké části pouze intuitivně, každý podle svého nadání. Vždyť i stranový nátisk byl ještě v sedmdesátých létech u nás nepřijatelný, zejména jednalo-li se o mladé děvče. Snažil jsem se tedy nejprve alespoň zmírnit těžkosti žáků uplatňováním nových poznatků již dobře ověřených v mé pražské třídě. S jakou radostí a povzbuzením čtu nedávno uveřejněné tvrzení, že: „U všech pedagogů oboru se adept flétnového řemesla dozví víceméně totéž o technice hry, o správném dýchání, …“
Ale zpočátku nebylo na veřejnosti snadné uplatňovat takové nové a nezvyklé poznatky. Projevilo se to zakrátko v reakci posluchačů kurzů v Kroměříži. Vzpomínám na dva chlapce, kteří měli o správné hraní velký zájem, chtěli všemu dokonale porozumět a přesvědčit se o správnosti mých tvrzení. Jejich opravdovost byla nevšední. Dvě nedůvěřivé ruce v poslední řadě byly neustále nahoře. Ta jedna byla chlapce z Brna a ta druhá jeho kamaráda z Českých Budějovic. Situace té jedné z mých prvních metodických přednášek v Kroměříži se stále víc vyhrocovala, až ji ten z Budějovic nedůvěřivě zakončil: “ Jo, to nám, ale říká každej, že má pravdu! “ Jmenuje se Petr Ries. To moje lektorování nemělo příliš záviděníhodný začátek, ale ještě před koncem kurzu se situace tak vyjasnila, že ten flétnista z Brna mi nabídl na Moravě uspořádat takový seminář, který by řešil tehdejší metodické problémy flétnové výuky. Ještě jednou jsem se v Kroměříži objevil a po těch zkušenostech z minulého roku jsem se rozhodl vzít s sebou pro názornější pochopení dosud neznámých zásad některé své žáky, aby tak demonstrovali výsledky mých metodických poznatků. Zakrátko se takový postup projevil velice pozitivně a dodnes se uplatňuje v Letních flétnách. Ale stále jsem cítil silnou přitažlivost myšlenky, jak na veřejnosti rozšířit u nás tolik postrádané správné metodické základy flétnového hraní, až dozrálo pevné rozhodnutí.
Byl to právě rok 1989, kdy jsem bez jakéhokoliv očekávání seznámil s novou myšlenkou mého žáka Jaromíra Soukupa, posluchače dálkového studia Pražské konzervatoře a požádal ho, aby se ve svém rodném městě informoval o možnosti uspořádání letního semináře pro flétnisty. Na příští hodinu přinesl s rozzářeným úsměvem příznivé zprávy a já jsem se se svými žáky poprvé rozjel do Jičína, abych tam s nimi a ostatními prožil ještě dalších deset radostných setkání a v Jaromírovi jsem nalezl nadaného a spolehlivého spolupracovníka při organizování kurzů, který tvořil znamenitou spojku mezi Jičínem a Prahou.
Ale pestrá historie Letních fléten jičínským obdobím zdaleka nekončí. Nemohu opomenout životní příběh toho již zmíněného budějovického účastníka kroměřížských kurzů Petra Riese, neboť je spojen s Letními flétnami až do dnešního dne. Objevil se již na prvním setkání v Jičíně a později nevynechal snad ani jeden ročník. (Můžeme ho zahlédnout na dvou přiložených fotografiích.) Ze studenta Pedagogické fakulty se postupně stal profesor flétnové třídy Konzervatoře v Českých Budějovicích, zanedlouho ředitel konzervatoře a také můj asistent na Letních flétnách v Jičíně.
Když období “ města pohádek “ vystřídalo kratší období olomoucké, zdálo se, že Letním flétnám nastal konec, neboť další pokračování v Olomouci se ukázalo jako neřešitelné i přes velké úsilí schopné a svědomité organizátorky paní Jany Kropáčkové, která nám již v Jičíně nabídla a zajistila realizaci hladkého přesunu kurzů do svého města.
Ale s tak tíživou myšlenkou o zániku flétnových kurzů jsem se nemohl stále smířit a usilovně jsem hledal nějaké vhodné řešení pro jejich záchranu. Za jedinou reálnou možnost jsem považoval získat prostředí Konzervatoře v Českých Budějovicích v čele s jejich ředitelem. Pln obav a napětí jsem mu svůj návrh o obnově prázdninových kurzů předložil a on ho k mé velké radosti přijal. A Letní flétny žijí do dnes! Mají pevný organizační základ, původní metodická náplň stále zůstává, jsou oblíbené nejen u učitelů ZUŠ, ale také již i u konzervatoristů a akademiků. Počet zájemců rok od roku stoupá a krom Petra Riese jako znamenitého organizátora a lektora si veřejnost oblíbila i Jakuba Riese jako lektora a v poslední době se s úspěchem na dalším lektorském místě uplatňuje všem již dobře známá Anežka Vargová. Je povzbuzující, že obnovení Letních fléten v Českých Budějovicích přineslo tak pozitivní výsledky, které svědčí o jejich stále aktuální náplni a dokonale odborném vedení.

František Malotín

První kurz v Jičíně 8.7. 1989

Článek v regionálním tisku