V centru Prahy, na Maltézském náměstí, nedaleko Pražské konzervatoře, nalezneme další konzervatoř, a to Konzervatoř  a střední školu Jana Deyla. Sídlí ve starobylé budově někdejšího raně barokního paláce Straků z Nedabylic.
Veřejnosti je známa především jako škola pro zrakově postiženou mládež, ale málokdo ví, že v současné době je přístupna všem zájemcům bez jakéhokoli zdravotního omezení.
Se založením a rozvojem dnešní Konzervatoře J. Deyla je spjata osobnost profesora očního lékařství pražské Karlovy univerzity Jana Deyla (1855–1924), jenž stál v roce 1910 u zrodu prvního ryze českého ústavu pro nevidomé v Praze, Deylovy výchovny pro slepé, později přejmenované na Deylův ústav. Profesor Deyl prosazoval zásadu, že se ústav nesmí omezovat na pouhou pasivní péči o  nevidomé,  ale  jeho  účelem  je  vychovávat je k jejich  pozdějšímu  osamostatnění a zrovnoprávnění se zdravými. Podobnou zásadou se řídí i současná ředitelka MgA. Naděžda Ostřanská. Od 20. let minulého století se do popředí dostával záměr připravit žáky na profesi učitele hudby a ladiče klavíru. Oficiálně byla hudební škola při Deylově ústavu zřízena k 1. září 1931. Po druhé světové válce byl Deylův ústav zestátněn a škola několikrát změnila název.
V roce  2012 došlo k úpravě organizace vzdělávání, kdy bylo studium nově rozvrženo do šesti let (do té doby bylo sedmileté) a současně byla zrušena povinnost studia druhého oboru. Pilně cvičit denně na dva nástroje jistě nebylo jednoduché pro „zdravé“ studenty, natož pro nevidomé. Například při kombinaci oborů hry na flétnu a kytaru bylo třeba cvičit ještě na hodinu povinného klavíru…
V současnosti je konzervatoř otevřena talentovaným mladým lidem nejen se zrakovým postižením, ale i ostatním zájemcům o studium komplexní hudební výuky, zahrnující teoretické předměty i studium hry na hudební nástroj. Žákům nabízí výuku v oborech hudba, zpěv a ladění klavíru. V oboru hudba se vyučuje hře na klavír, smyčcové, dechové a bicí nástroje, dechových nástrojů hře na flétnu, zobcovou flétnu, klarinet, saxofon, pozoun a trubku.
Historickou atmosféru školy dotváří reprezentativní sál, pojmenovaný po významném řediteli konzervatoře Janu Drtinovi, který máme my, hráči na flétnu, zvláště v oblibě pro jeho úžasnou akustiku… Zde se konají nejen pravidelné interní i veřejné koncerty všech oddělení školy, ale i kulturní akce a semináře, pro flétnisty v minulých letech např. několik seminářů Clary Novákové. Studenti flétnového oddělení mají během studia mnoho příležitostí veřejných vystoupení ve škole i mimo ni. Dostávají opakovaně příležitost zahrát si sólově s významnými orchestry, např. se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, před několika týdny např. s Plzeňskou filharmonií.. Velice oblíbená je souborová hra, tvoříme různá nástrojová obsazení dle možnosti nástrojů a s přihlédnutím na potřeby a přání studentů.
V krátkosti připomenu pedagogy flétnového oddělení, kteří v minulosti působili na Deylově konzervatoři. Vzpomínám na prof. Otakara Heindla, který požíval u studentů i kolegů velké úcty, na konzervatoři vyučoval až do svých 80 let. Dále zde krátce vyučoval i prof. F. Malotín, M. Tůmová-Bílková, V. Paulík, R. Heger, J. Novák, S. Bárová, M. Hegerová. Nejedná se o úplný výčet pedagogů…V současnosti zde vyučuje flétnu Alena Křiklánová.
Konzervatoř J. Deyla je školou rodinného typu, studuje zde přibližně 100 žáků. I proto je možné ke každému studentovi přistupovat individuálně a přihlížet k jeho specifickým potřebám. Příjemnou skutečností je i skvělá kuchyně místní jídelny, která je součástí školy   a pro mimopražské zájemce nabídka ubytování v místním domově mládeže.

Alena Křiklánová